EnergySystem

22.2. 2021

Téma přivtělených duší nikdy neutichá. Stále se dá pracovat i na dálku (vyjma komplikovanějších případů). Dnes se chci věnovat něčemu jinému. Celkem dost se vás ptá, zda neuvažuji o kurzu JEN přivtělených duší. Neuvažuji a vysvětlím proč. Tato práce navazuje na regresní terapii a nelze ji jen tak vykonávat bez základních znalostí (teorie) a bez nějaké práce sám na sobě. Je spousta lidí, která má předpoklady tuto práci vykonávat a myslím, že i dost dobře. Jen si myslím, že je nejprve vhodné vědět přesně, jak na to. Také je dobré zpracovat sám u sebe různé zábrany a další potíže, které má v životě asi každý člověk. Andrej Dragomirecký celé roky nechával práci s přivtělenými dušemi až na pokračovací kurz. Věděl moc dobře, že je nejprve potřeba něco udělat sám na sobě a získat praxi prací s druhými lidmi a ne hned zasahovat do problematiky duší. Na kurzy nám však jezdili lidé, kteří se s dušemi potýkali a tehdy jsme začali odvádět duše do Světla už na základním kurzu. Často také duše zasahovaly do regresí, které se na kurzu prováděly. Po celkem hluboké úvaze došel k závěru, že s dušemi by se mělo pracovat už na základním kurzu. Základní kurz je velmi náročný z toho hlediska, že se seznámíte s teorií a také s problematikou duší. To celé potom využijete na kurzu ve dvojicích, aby jste odjížděli domů a věděli, co máte dělat.

Takže ti, co poslouchají to, co jim říkám a dělají, co mají jsou schopni ihned po kurzu samostatně pracovat. Někdo na posledním kurzu měl problém s tím, že s teorií se zabýváme málo. Z let minulých (na kurzech s A. Dragomireckým i mých samostatných) vždy stačil jeden den teorie a důležitá je hlavně praxe. Předpokládám, že každý, kdo přijede domů si některý den sedne a začne si knížku Psychoterapie I. číst. Patřím k lidem netechnickým a knížku jsem pochopila až po delší době. Vzhledem k tomu, že jsem zjistila, že nejsem jediná s tímto netechnickým vnímáním, tak jsem začala teorii vysvětlovat lehčí formou. I samotný Andrej se kolikrát rozčiloval, když ho lidé na kurzu nepochopili a nerozuměli. Mě se vždy ptal, co říkám jinak, než ty, proč tobě rozumí a mě ne? On byl skutečný technik, vědec, měl velice technické myšlení…Proto lidem na kurzu představím teorii zjednodušeně, pomoc příkladů z praxe. Už jsem slyšela i to, že na kurzu to lidem od začátku jde a na jiných mají problém. Prostě praxe je pro mě hodně důležitá a myslím, že nejen pro mě. Každý z vás, kdo odjede z kurzu domů chce začít hned své vědomosti uplatňovat a to je také mým cílem.

Byla bych moc ráda, kdyby v každém okrese byl nějaký schopný terapeut regresní terapie, aby lidé nemuseli cestovat přes celou republiku.

12.11.2020

Máme teď období zákazů, karantény a omezení. Naštěstí se lze tématu přivtělených duší věnovat i na dálku. Ve většině případů je to možnost, jak duším (i lidem) pomoct i v tomto období.

Na jaře byly kurzy zrušené, ale na podzim proběhly. Jsem moc ráda za ty, kteří se touto problematikou začali zabývat profesionálně a je nás tak víc pro tuto „práci“. Mám někdy pocit, že na kurz jedou právě ti, co je zajímají spíše odvody duší, než samotná regresní terapie. Jenže – ono to spolu souvisí a není žádoucí tyto dvě složky oddělovat. I duše má svou minulost, své zážitky, svá traumata a hlavně důvod proč tu zůstala. To všechno je nutné s toulavou dušičkou zpracovat a teprve potom ji zprostředkovat odchod do míst, kde si nějakou dobu pobude, než se znova vrátí do dalšího života. Je také nutné si uvědomit, že v tom dalším životě bude bez příslušných potíží a traumat, se kterými z předchozího života opouštěla své tělo.

Mnohým lidem přijde takové odvádění příliš „jednoduché“, ale je to tak…mohou se nakonec přesvědčit, že to tak opravdu probíhá a funguje. Nejdůležitější jsou vždy zpětné reakce klientů po takové odvodu duší.

Na jaro jsou již vypsané kurzy, tak kdo má zájem a chuť se v této problematice orientovat má možnost se přihlásit.

7.1. 2019

Tak, jak ukazuje praxe, stává se problematika přivtělených duší ústředním tématem, se kterým lidé přicházejí. Tuto techniku se naučí každý, kdo absolvuje základní kurz. I na tom posledním jsem měla radost, že je nás zase o něco více, kdo se bude tomuto tématu věnovat. Až na kurzu pokračovacím se učí odvádění duší na dálku, podle fotografie…

V poslední době se množí případy, kdy mi píší lidé a mají celkem už velké potíže. Žijí s dušemi zemřelých dlouhou dobu a neregistrují přibývající problémy. Také jejich informace, kde všude byli a jak se někde odvádí duše jsou zarážející. Duše není parazit, duše je bytost, i když nehmotná a cítí stejně, jako my – živí. Je nehorázné duši vyhánět, nadávat jí a ponižovat. Nedovedu pochopit ty, co si to neuvědomují a věnují se tomuto tématu pro svou vlastní slávu a pocit své vlastní velikosti. s duší zacházíme stejně, jako s člověkem, se kterým mluvíme v našem světě. Potřebuje pomoc, ne výše popsané. Proto kamkoliv s tímto problémem přijdete, buďte ostražití, ke komu jste přišli. Často se totiž stává, že takový člověk vám předvede divadlo, rituál, zapálí desítky svíček a vy odejdete – stále s dušemi, se kterými jste tam přišli.

Jsem nesmírně ráda, za absolventy svých kurzů, kteří provádějí tuto práci pochopili a jsou maximálně zodpovědní. Pokud vás toto téma zajímá, popřemýšlejte o kurzu a přidejte se k nám ostatním, co rádi pomůžeme nejen žijícím lidem, ale i duším, které u nich popřípadě jsou. (editlp)

27.3. 2018

Téma ohledně duší je stále aktuálnější. Těší mě i zájem ve světě, kde se objevují první vlaštovky, které ukazují, že se konečně nějaká věděcká pracoviště zajímají o duši člověka. Nejde sice o nic moc významného, ale jsou to první kroky. Snad jich bude přibývat.

Stejně, jako zájem o duši a život po smrti jedince, o který se zajímá mnoho lidí přibývá i těch, kteří se tomuto smějí. Možná mají pocit, že se skládají jen z masa a kostí a myslí za ně mozek. Asi však nemají informace, které ukazují, že i bez části mozku může člověk velmi dobře fungovat. Takových případů je ve světě mnoho, kdy lidé po těžkých úrazech hlavy a bez částí mozku dále chodí, mluví, uvažují. Proto zde objasním, k čemu mozek vlastně slouží. Je to vlastně orgán, který je srovnatelný třeba s procesorem v počítači. Vstupující informace se v něm třídí do složek podle funkcí, názvů a dalších specifikací. Mozek je třeba k tomu, když si pomyslíme, že si něco podáme…a ruka se k danému předmětu přibližuje a zvedá jej. Pokud budeme mít v mozku poškozená některá centra, nebude moct mluvit, vidět, pohybovat se…V mozku však nesídlí naše duše. Kde tedy je? Je v celém našem organismu. Pamatuje si všechny bolesti, všechno, co jsme kdy prožili. A to vše od našeho počátku.

Často se setkávám s termínem mladé, nebo staré duše. Nevím, podle čeho někdo usuzuje, jestli je nějaká duše stará, nebo mladá. Liší se pouze svými zkušenostmi, které nabyla za své existence. Potkáváme dnes lidi uvědomělé, kteří ví, co dělají a dělají to správně. Na druhé straně je hodně lidí, kteří opakují své chyby a proto je máme považovat za nedokonalé, mladé duše? Je to všechno záležitostí karmy. Lidé karmu považují za něco, co nás trestá, ale není tomu tak. Jak jsem už kdysi psala, karma je zákonem příčiny a následku, nebo zkráceně akce a reakce. V jedné inkarnaci můžeme být uvědomělí a v další udělat nějakou chybu. Tu potom musíme napravit. Pokud se nám to nepodaří v té inkarnaci, napravíme ji v té další, nebo až další…atd. Takže za mě nejsou duše mladé a staré, ale pouze jsou na určitém stupni svého vývoje a ten může kolísat těmi způsobenými chybami.

Nedávno jsem se setkala s tím, že se jedna paní velmi smála, když si přečetla informaci, že přivtělené duše dovedou u člověka způsobit stav, který je v medicíně nazván schizofrenií. Bohužel, ale je to tak. Hlasy, které taková osoba slyší jsou reálné. Mohou být mužské, ženské i dětské. Mohou být tiché, ale i hlasité. Mají různou intonaci…Jen málo lékařů se ptá, kolik jich pacient slyší, zda jsou mužské, nebo ženské a co po něm chtějí. Ten lékař, který to udělá, tak se i více dozví. Když se od takového člověka duše řádné odvedou, hlasy už nejsou slyšet…neexistuje tedy ani schizofrenie. (Pro zájemce doporučuji přečíst Schizofrenie, její příčiny a léčba od Andreje Dragomireckého).

Je však nutné podotknout, že po dlouhém užívání psychofarmak může dojít k poškození organismu. Duše mohou být odvedeny, ale člověk už v pořádku není. Proto je dobré přijít pokud možno hned na začátku, kdy daná osoba začne hlasy slyšet.

Duší je kolem nás velká spousta. Vede to opět k úvaze, proč je jich tolik. A kolik je také lidí, co je kolem sebe vnímají. Nejde vždy o duše jejich příbuzných, ale o náhodně se připojených. Z toho vyplývá, že duše hledají pomoc, kde se dá. Často odcházejí od svých příbuzných, protože prožívají velkou bolest. Jejich milovaní je neslyší, nevidí je…a to je pro každou duši dost trýznivé. Hledají tak někoho, kdo si jejich přítomnost uvědomí a žádají tím o pomoc. Vůbec si neuvědomují, že člověku, ke kterému přišly (i z jiného důvodu) škodí. Mnoho duší cítí velkou nespravedlnost, touží po pomstě…některé jen zvědavě přihlížejí, jak lidé žijí.

Proto je důležitá komunikace za života a ne až po něm, kdy skončí. Je také dobré nezastírat to, že je člověk na konci své cesty a ví, co má po opuštění těla udělat. Spousta lidí o tom nemá potuchy ani za života, tak jak si mohou uvědomit, co se s nimi děje po smrti. Smrt je obecně vnímána, jako zlo. Nikdo o ní nechce mluvit, nikdo se ze strachu nezajímá. A to je za všemi těmito problémy…z toho důvodu je kolem nás duší moc. (editlp)

20.11. 2016

Tak už je po 1.části kurzu Odvádění duší…nevím, jestli ostatní, co si o tento kurz psali dostali strach…jsou jen dvě účastnice. Jsou však vynikající! Už se těším na pokračování…a na jejich první samostatné odvody. Ten první víkend jsme se zabývali spíše dušemi z rodiny, aby se vědělo, kde teď zrovna jsou…jak se mají. Další víkend budeme odvádět na dálku, podle fotografie ap. Už se moc těším!

Už také proběhnul pokračovací kurz regresí…i tam jsme se zabývali dušemi a jejich odváděním do Světla. Účastníci se učily i náročnější témata, ale o tom až někdy jindy.

Mohu dnes jen napsat to, že každý druhý klient, který ke mě přijde má nějaké zkušenosti s dušemi, nebo je u sebe přímo má. Až je odvedeme, často slýchávám – já si to myslel(a). Proč tedy neposloucháme svou intuici? Ona totiž duše, která je u nás delší dobu začne dříve, nebo později vadit…ať už zdravotnímu stavu, nebo psychice. Spousta lidí to tuší hned na začátku, ale nic s tím nedělá. Proto alespoň pište…předejte tak zbytečným potížím. (editlp)

13.9. 2016

Po delší době a hluboké úvaze jsem se rozhodla zahájit kurz „Odvádění přivtělených duší“. Co mě k tomu vedlo? Hodně lidí se mi ozývá, kteří mají velkou citlivost a duše vnímají…vidí je, nebo je prostě vycítí. Jenže neví, co s nimi udělat. Pokud je už někomu taková vnímavost daná, je velká škoda, že neumí duše správně odvést do Světla. Druzí to zase dělají, ale zjistí, že jim přibývají potíže…většina duší totiž neodejde a vrací se k takovému člověku a čeká, kdy se mu to povede. Duši, když jednoduše pošlete do Světla…ona neví, kam má jít. Kdyby si to pamatovala, odešla by, jakmile by zjistila, že zde už nemůže nic fyzického udělat. Proto se jí má pomoci, ale tak, abychom neohrozili sebe, ani ji.

Jak jsem dříve psala…odvádění duší je součástí Hlubinné abreaktivní psychoterapie, tedy regresí. Takže kurz bude i úvodem do této problematiky. Bude na dva víkendy, kdy první je více teoretický a druhý praktický. Je nutné znát základy a uvědomit si, že je to práce velice zodpovědná. V žádném případě není nebezpečná, jak občas můžete slyšet. Jen musí člověk vědět, co a v který okamžik udělat. Je mnoho duší, mnoho důvodů, proč tu zůstaly…

Zatím jsem se nesetkala s mnoha dušemi, které by byly jen součástí nějakého domu, nebo předmětu. Ve většině případů jsou navázány na nějakou osobu, nebo osoby mezi kterými přechází. Navíc se v poslední době ukazuje, že se tento fenomén nevyskytuje pouze u dospělých lidí. Poslední měsíce jsem se setkávala i s mnoha dětmi, některé byly hodně malé…děti jsou velmi vnímavé a většina z nich duše buď vidí, nebo je prostě vycítí. Mají potom tz. noční můry, nebo nechtějí chodit samy spát. S dětmi se duše odvádí velice dobře. Děti neví, že něco nejde…děti jen popíší, co vidí a co jim duše říká, nebo jak se projevuje. Když spolu duši odvedeme, je na dětech vidět nejen úleva, ale i zájem. Kolikrát mě maminky zavolaly, že jejich dítě opět někoho vidělo třeba u babičky, nebo u známých a chce je odvést. Je to úžasné, jak mají malé děti touhu jim pomáhat.

Takže poslední dobou se téma duší týkalo především dětí. Mezi tím přicházeli i lidé s různými potížemi, s úmrtím v rodině. Je zajímavé, že dítěti povíte, že babička odešla do nebe a ony to přijmou…dokonce s úsměvem na tváři…ale u dospělých to tak časté není. Mnozí drží duše svých milovaných u sebe a nechtějí je pustit. Je to utrpení na obou stranách. Člověk se trápí, že o někoho blízkého přišel a duše se trápí, že tady zůstala a nemůže se projevit – daná milovaná osoba ji nevnímá, neslyší. Často potom i tomu u koho takto je nadává, chce pryč…ale není vyslyšena. Když tohle vidím a upozorním na to, že je u někoho duše a už by chtěla odejít, setkávám se s tím…že mě dotyčná osoba odpoví „Já vím, on (ona) mi pomáhá.“ Jenže to tak není…člověku duše odebírá jeho sílu, energii, aniž by to chtěla. Takový člověk může potom onemocnět a přesně tou nemocí, kterou trpěla i ta milovaná, chycená duše. Nevýhoda je tedy na obou stranách.

Vy, kteří duše vidíte, cítíte, nebo jinak vnímáte…porozmýšlejte o tom, jestli by jste jim nechtěli pomáhat. Nepotřebujete k tomu před kurzem vůbec nic znát. Mohou se zúčastnit i ti, kteří je nevidí, ale rádi by pomáhali. Stačí k tomu mít pouhé „vizio“. Málo kdo ho nemá…když si zavřete oči, vybavte si někoho blízkého, nebo svůj pokoj…pokud ho vidíte, máte skvělé vizio a můžete projít kurzem a naučit se duše odvádět do Světla.

Pište, odpovím na každý dotaz ohledně této problematiky. (editlp)

6.1. 2016

Po delší době opět něco z téma o přivtělených duších. Práce bylo celkem dost a zajímavých případů také. Přišla jsem na různé nové věci, které se duší týkají a abych řekla pravdu, celkem mě i překvapily.

Přišla za mnou paní, která se zajímala o duši své dcery, která zemřela před 3 roky. Paní mi řekla, že už byla u více lidí a měla by prý být odvedená. Měla starost, co s duší dcery je, jestli je v pořádku a netrápí se. Ujistila jsem ji, že se mi ještě nestalo, abych nějakou duši neodvedla. Během sezení jsem zaznamenala, že tato duše je u své matky a snaží se jí zabránit, aby se o ní mluvilo. Bohužel, nešlo odvedení přes klientku udělat – ne vždy je na to klient vnitřně připravený. Někdy to prostě nejde. Takže zůstala tato práce na mě – na dálku. Jako první mě zarazilo to, když jsem otevřela mail s fotografií…duše té ženy mě přišla známá. Odvádění bylo o něco delší, než obvykle, ale nakonec se vše podařilo. Napsala jsem klientce vše, co jsem dělala a ujistila ji, že duše je už v pořádku, ve Světle. Nastal potom však trochu šok. Paní mi sdělila, že jsem ji již jednou odváděla! Nešlo mi to do hlavy a přemýšlela jsem, jak je možné, že již jednou odvedená duše je znova zde. Prví, co mě napadlo bylo, že jsem odvedla jinou duši, která se tam možná potulovala. Čím více jsem však přemýšlela, nešlo mě to vůbec do hlavy, jak by se tohle vlastně mělo stát. Jsem u své práce zodpovědná a nic nenechávám ani náhodě, nebo že bych něco odbyla. Nechala jsem to celé asi 2 týdny „odpočinout“ a znovu se napojila na duši, abych se zeptala, co se stalo. Nikoho asi nepotěší, když má pocit, že udělal chybu! Dušička už byla spokojená a řekla mi, že ji sem dostala zpět jiná paní, za kterou její maminka byla. Nahnala jí prý strach o její děti a ona musela z klidu Světla odejít. Teď yla ráda, že má vše za sebou. Pochopila, že dětem dnes pomoci nemůže a ony samy že mají dobré zázemí v rodině.

Tento případ je pro mě nový tím, že jsem netušila, že duše se může ze Světla navrátit i jiným způsobem, než novou inkarnací. Je však na pováženou, proč to někdo dělá. Snad to není záměr, třeba je to nevědomost, nevím.

Tento případ mě však utvrdil v tom, že každé sezení je založeno na hluboké důvěře – oboustranné!!! Kdyby mi paní věřila, nešla by jinam a nemuselo se to celé tak zkomplikovat. Na druhé straně díky za tuto zkušenost, byla pro mě hodně cenná.

Co z tohoto případu vyplývá pro vás. Když k někomu přijdete a ten někdo vám není sympatický, nebo vám nějak nesedí – jděte jinam. Ani já nemusím vyhovovat všem.

Další případy kolem duší jsou již takové, kde nebyl žádný problém. Opět se ulevilo, jak duším, tak i lidem, u kterých byly přítomny. A o to přece jde…(editlp)

2.9. 2015

je za námi téměř léto, pobyt v Chorvatsku a také další základní kurz. Setkala jsem za toto období s mnoha úžasnými lidmi. Ti první se objevili na našem zájezdu k moři. Překvapila mě u některých opravdu velká vnímavost a také snaha pomoci duším, které se kolem nás „toulají“. Jedna účastnice se již zúčastnila letního základního kurzu a byla skutečně úžasná. Dalšího nádherného človíčka jsem potkala přímo na kurzu, také žena, která vynikala rovněž vnímavostí. Je zajímavé, že v poslední době se objevují právě ženy, které mají v sobě touhu s dušičkami pracovat. Ne, že by se nehlásili i muži, jen to jde u nich trochu pomaleji. Nejvíce mě těší zprávy po kurzu, kdy mi účastníci píší, jak nově naučenou techniku čile používají nejen mezi blízkými a přáteli, ale rozšiřují naučené do svého okolí. Čím více bude těch, kdo mají zájem tuto práci vykonávat, bude nám žijícím i duším, které strádají lépe. Děkuji proto novým účastníkům za jejich píli a dobrou práci.

Přes léto mě oslovili lidé, kteří chtějí řešit své problémy a domnívají se, že za nimi jsou právě přivtělené duše. Musím je však zklamat. Ne vše se dá svádět na možnou přítomnost duší. Mnohdy je problém v naší hlubší minulosti a je potřeba jej zpracovat. Ano, je to náročnější. lidem poslední dobou chybí trpělivost. Pokud za problémem stojí duše, je tento problém rychle vyřešen. Možná i proto se lidé domnívají, že za jejich potížemi jsou vždy přivtělené duše, ale není tomu tak vždy.

Doslechla jsem se i o technikách, kde údajně pracují s tímto tématem (přivtělených duší). Bohužel se domnívám, že když se někdo vymlouvá, že je nějaká duše nekomunikativní a hledají způsoby, jak se zavit zodpovědnosti za svou práci, tak by ji neměli raději dělat. S každou duší se dá domluvit, probrat její přítomnost u dané osoby, nebo objektu a lehce ji nakonec odvést do Světla. Je zapotřebí trpělivosti a také znalosti základů psychiky. To vše se naučí lidé na kurzu a to již a tom základním. Potom se nikdo nemůže vymlouvat, že s nějakou duší to nejde. Základní problém je právě v trpělivosti terapeuta a jeho myšlení. Přistupují k duším často, jako k nějakým vetřelcům a zapomínají na to, že každá duše, která zde po opuštění svého těla zůstala, měla nějaký důvod, proč neodešla. Hledáním výmluv nikomu nepomohou, hlavně ani sobě samým. Hraje zde úlohu příliš velké ego a příliš malá pokora. Nejdůležitějším článkem je v tomto případě myšlení.

Duší je zde mezi námi stále mnoho. O důvodech proč tomu tak je jsem už dříve psala. Žijeme dnes ve společnosti, která nás odděluje od našich blízkých, přetěžuje naši existenci tématy, které slouží jiným, ne nám osobně. Přitom věříme tomu, co nám kdo řekne, ale chybí nám touha a zvídavost vědět pravdu. Dosáhnout odpovědi na své otázky můžeme jen tak, že se sami přesvědčíme. Pokud by jsme neztráceli svou základní potřebu – být empatičtí, šlo by to snadněji. Bylo by méně nešťastných duší mezi námi. Ne každý je vnímá. Může je však vnímat kdokoliv. Jde jen o trénink. Pokud budete měsíc pouze ležet, bude vám dělat problém ujít pár desítek metrů. I sval, který se netrénuje – ochabne. Pokud budeme trénovat, posilovat (ducha, nebo tělo) bude sílit. Stejné je to i s „viděním“ duší, s jejich komunikací.

Další kurz proběhne v říjnu. Je to možnost, jak se naučit pomáhat živým, i těm, kteří už mezi námi nejsou. (editlp)

10.6. 2015

Uběhla nějaká doba, co jsem nedopisovala, co se za poslední dobu odehrálo. Je po základním kurzu a tak mohu i trochu bilancovat. Do tohoto základního kurzu jsem začlenila i práci s přivtělenými dušemi a dnes mohu říct – bylo to správné. Už na kurzu jsem si všímala, že účastníci dokázali při auditování lépe vyhodnotit procházející události a vyřešit je do čista, vzhledem k tomu, že leckde šlo právě o přivtělené duše. I jejich následná práce po skončení kurzu je úplnější. Několik účastníků základní kurz opakovalo. Ukázalo se, že zopakování teorie a základní cvičení nejsou pro ně zdržením. Naopak to bylo i pro ně velmi přínosné.

Červnový kurz jsem zrušila. Je totiž potřeba takového počtu účastníků, aby se mohli při praxi střídat. Proto je další základní kurz přeložen na srpen a pokračovací kurz bude v září. Je důležité pro pokračování zvládnout látku ze základního kurzu. Také předpokládám, že ten, kdo se dostaví na pokračovací kurz už nebude používat napsané otázky a příkazy. Rovněž se nebude více, než první tři dny auditovat, jako na základním kurzu. Půjde se dál a praxí je použít nové informace, které se účastníci na tomto kurzu naučí.

Teď opět k samotným duším. Práce s nimi neubývá, spíše naopak. Je jich spousta v nemocničních zářízeních, kde mají duše pocit, že se stále léčí. Jistá část je zmatená a neví, kam mají jít. Tato pomoc pro ně je důležitá, protože ve své zmatenosti se často přivtělí k někomu, kdo přijde na toto místo třeba jen a kontrolu, vyšetření, nebo na návštěvu někoho blízkého.

Hodně klientů má často pochyby, když duše odvádíme do Světla. Mají pocit, že si při komunikaci vymýšlí. Není to nic neobvyklého, což znám i já ze svých začátků. Přicházejí totiž informace, které se nám zdají být neuvěřitelné, divné…jenže nedbáme na tyto pocity. Důležitý je výsledek. Ten, kdo přijde po nějakém čase s podobným problémem už ví, že to tak prostě je.

K někomu se duše přidávají opakovaně. Je to pro takového člověka až trýznivé, nerozhoduje se sám za sebe, není mu nejlépe. Často má už dopředu strach z toho, že si opět sebou někoho přivede domů. Jenže tento strach ho oslabuje. Takový člověk by si měl vyřešit právě to, proč se k němu duše stále přivtělují. U každého přivtělení duše má nějaké pocity. A právě tyto pocity bývají klíčem k tomu, že mají u sebe stále nějakou další duši. To místo, kde je člověk cítí je z nějakého důvodu oslabené! Někdo cítí takovou přivtělenou duši na hrudi, někdo v oblasti hlavy, mezi lopatkami, nebo kdekoliv jinde na těle. Tato místa je dobré zpracovat v regresi, proč jsou oslabená, co se s nimi v minulosti stalo. Pokud to uděláme, nemají už duše příležitost se k nám příliš připojit. Duše se prostě přivtělí tam, kde jsme oslabení.

Neznamená to, že se k nám už nikdy žádná duše nedostane. Další možností je pro ně naše psychika. Proto se musí zpracovat i různé strachy, fobie a vše, co nás trápí. Není to nekonečná cesta. Při každém sezení se toho dá udělat hodně. Jde však o to, jak klient spolupracuje. Tímto však můžeme tento problém zcela vyřešit. (editlp)

12.3. 2015

Pomalu se blíží jaro a s ním i první jarní kurz Hlubinné abreaktivní psychoterapie. Po velké úvaze jsem se rozhodla do základního kurzu včlenit základ práce s přivtělenými dušemi. Praxe stále více dokazuje, že toulavých duší jsou kolem nás spousty a s tím souvisí i kvalitní práce terapeuta. Ukazuje se, že je čím dál častější, že při sezení nacházím u klienta přivtělenou duši, kterou je nutno odvést ještě před samotným auditováním. V případě, že to neuděláme je možné, že budeme auditovat tuto případnou duši a ne klienta.

Často mi píšete a ptáte se na vzdělání, které Vám kurz přinese. Jako první bych chtěla uvést, že po tomto kurzu jste schopni pracovat a dalších lidech. Nutno je však dodržet postupy, které se naučíte a které jsou ve své podstatě jednoduché. Když budete péct bábovku poprvé, musíte se podívat na recept, jak se dělá. Po druhé jste již zkušenější a po páté to už umíte. Stejné je to s technikou, která se vyučuje a kurzu. Proto je také tento kurz intenzivní a trvá týden. Praxe, kterou projdete je dostačující k tomu, aby jste po příjezdu domů mohli ihned pracovat. Sami si však a kurzu nejprve zpracujete své záležitosti, které Vám znepříjemňují život. Je podstatné zbavit se nejistoty, nebo pocitu, že něco nejde. Poté jste schopni dobře vykonávat tuto terapii ať už profesionálně, nebo ji využít v rodině, mezi přáteli ap. (editlp)

Dnes mohu také oznámit, že jsem vydala svou knížku – Přivtělené duše a jejich cesta do Světla. Uvádím v ní mimo jiné  i 37 případů z praxe. Účastníci kurzu ji dostanou zdarma společně s učebnicí Psychoterapie I.

Kdo by si ji chtěl objednat, může tak učinit přes e-mail:parizkova@volny.cz

7.1. 2015

Období Vánoc je za námi a tentokrát bylo spojené s toulavými dušičkami. Bylo Vás celkem dost, kteří jste volali, nebo psali těsně před Vánocemi, nebo hned po nich. Nepamatuji takové svátky, kdy by se objevilo tolik duší v rodinách. Také vaše vnímavost je zvýšená. Samozřejmě, ti kteří už za sebou nějaký odvod duší mají, už jejich přítomnost poznají. Tentokrát to byly příběhy rodinné a hodně osobní, proto se nechci nijak moc rozepisovat. Sváteční období vždy přináší senzitivitu, která je vyšší, než obvykle. Rodiny se více navštěvují, děti a rodiče se více přibližují. Tato citlivost mnohé z vás upozornila na to, že některý z vašich blízkých, který již zemřel je stále nablízku. Dovedli jste zachytit jejich emoce a touhu odejít tam, kam duše mají odcházet ihned, jak opustí své tělo – do Světla.

Za posledních pár měsíců jsem však zjistila, že ne všichni, kteří se zabývají regresní terapií (Hlubinou abreaktivní psychoterapií) odvádějí duše. Mají možná obavu, ale tato práce je součástí kurzů, kde se člověk učí auditovat – terapeuticky provádět regresi. Je dost časté a tedy obvyklé, že nejen samotná regrese, ale i odvod duše, nebo duší na sebe navazuje. Podle mě je práce takového člověka neúplná a tedy nezodpovědná.

Na druhé straně lidi zajímá jen otázka duší a chtějí je také umět odvádět. Jenže předtím je nutné zvládnout teorii psychiky a naučit se pracovat s klasikou regresí. Co se týče duší se vše probírá až na pokračovacím kurzu. Poslední dobou, jak já, tak i kolegové máme stále více klientů, kteří jsou velmi citliví k tomu, když se u nich, nebo v jejich přímém okolí nějaká duše objeví. Samozřejmě, že tato práce asi nebude zajímat úplně všechny. Ale je zde otázka – proč tuto schopnost dnes mají. Není to právě kvůli tomu, aby těm duším a také lidem, u kterých jsou pomohli? Je to téma k zamyšlení.

Práci, která se týká terapií s klienty by měli vykonávat jen ti, kteří jsou sami dobře proškolení a mají i u sebe hodně zpracovaných potíží, nejlépe všechny. Ne vše lze provést naráz. Každý z nás dobře ví, že jeden problém vyřeší a je klid. Jenže po nějaké době se objeví jiný problém. Proto je potřebné na sobě pracovat stále.

Za nějakou dobu, asi pár měsíců jsem od klientů vyslechla mnoho zážitků z různých terapií. Ne každý, kdo to o sobě říká, je skutečně terapeutem. Ten, kdo chce tuto práci svědomitě vykonávat, tak by měl mít hodně vyřešeného. Jenže se dozvídám, že někteří terapeuti jsou alkoholici, dlužníci a to, co hlásají bohužel sami nedodržují. Proto je dobré, aby jste o člověku, ke kterému jdete řešit své citlivé problémy měli důvěru a tu získáte i tak, že o něm lecos víte, třeba od klientů, kteří u něj byli před vámi. V opačném případě můžete narazit a odejít z terapie v horším stavu, než jste k němu přišli. To, že se mu jedna záležitost s klientem povedla neznamená, že je skutečně dobrým terapeutem.

Ale zpět k přivtěleným duším. Neustále píšu to, že pokud u někoho přivtělená duše je, měl by být sám účasten tomu, kdy se odvádí. Někteří klienti si sednou do křesla a mají pocit, že od toho jsem tam jen já. Jenže ta duše je u nich z nějakého důvodu, který se týká jich samotných! Samozřejmě, že ji mohu odvést sama, ale je to těžší, než když se to dělá společně s klientem. Ten, kdo má sny, ten, kdo si vybavuje třeba svůj prostor, tak ten je schopen spolupracovat i při této práci. Není důvod ke strachu, od toho jsem tu já. Já za vše zodpovídám, co se na sezení odehraje.

Poslední dva měsíce se mi také ozvali lidé, kteří byli na odvádění duše u jiných terapeutů. Duše však odvedeny nebyly. Proto zde také píšu pro ty, kteří uvádějí, že se dušemi zabývají…na mé stránky chodí, protože to poznám z mých textů, které si zkopírovali – „Pokud svou práci nedovede zodpovědně dovést do konce, raději ji nedělejte!“  Ušetříte lidem peníze i čas.

Již brzy vypíšu termín na další kurz. (editlp)

4.10. 2014

Nejvíce klientů za mnou přichází právě kvůli duším. Ráda bych upozornila na skutečnost, že ne za všechno mohou přivtělené duše. A pokud mohou, tak je zase hlavní práce na sobě samém. Duše se přivtělí vždy k někomu, kdo nemá vše ve svém životě v pořádku. Můžete být ve stresu, nemocní, naštvaní, ale také oslabení díky aberaci (odchylka – problém). Pokud si své potíže zpracujete, tak duše nemají zase tak velkou možnost se k Vám přidat. Patří sem i stará zranění, tam se duše chytají rády. Mohou to být zranění ze současného života, ale také bolesti, které mají svůj původ někde v minulých životech.

Hodně duší je přivtěleno, pokud máte psychické problémy. Nemusíte být zrovna pacientem psychiatrie. Hodně lidí se trápí zcela běžně. Mohou mít velký strach o děti, o své blízké. Tento strach není důvodný, pokud ví, že tito blízcí nijak zvlášť neriskují. Lidé mají strach o majetek, o práci…a to vše si mohou zpracovat. V opačném případě je zde možnost, že právě k nim se přivtělí nějaká duše. Může jít o duši, která ve svém životě řešila podobné problémy, nebo někde v minulosti o někoho, nebo něco přišla.

Důvodů je opravdu mnoho. Pomalu se chýlí ke konci moje knížka o přivtělených duších. Uvádím tam nejzajímavější případy. Jakmile vyjde, budu Vás zde informovat a můžete si ji objednat.

Zpět k „laskavému exorcismu“. U lidí s narušenou psychikou je duší vždy dost. Nedávno u mě byla mladá žena, o které již píši v Hlubinné abreaktivní psychoterapii. Má určenou diagnozu paranoidní schizofrenie. Samozřejmě, že slýchala hlasy. Tak jsme se na to hned podívaly. Spolupráce s ní byla úžasná. Pookřála, když viděla, že se těmi hlasy budeme zabývat. Doposud to, co říkala bylo považováno za blud, za paranoiu. Duše jsme odvedly a říkala, že se hned cítí lépe. Bohužel, přes velký přísun prášků jsme toho nemohly moc navíc udělat. Úžasná je však její snaha, kdy si stále uvědomuje, že prášky do konce života jíst nechce. Navíc, když jejich pomoc je sporná.

Jsem skeptická k tomu, že naše zdravotnictví někdy uzná existenci přivtělených duší. Kdyby si alespoň ověřili, jestli se jedná o blud, nebo má nějaký význam, když od někoho přivtělenou duši odvedu. V zahraničí se tímto tématem už vědci zabývají. Už dokonce připouštějí, že člověk nějakou duši má!  Všichni by chtěli vše zvážit, změřit a jinak prozkoumat, protože tomu nechtějí jinak věřit. Kolika věcem však lidé věří, aniž by si je ověřili. Lidé slyší, že někde výhodný nákup a už tam běží. Nakonec doma zjistí, že neušetřili, ale naopak. Stejné je to v bankách s půjčkami, které ve svém závěru nejsou vůbec výhodné. Přesto lidé věří a jdou za tím. Na druhé straně může něco vyznít, jako výmysl, ale jak se zatváří, až se přesvědčí sami, že to tak není? Kam lidstvo spěje, když zapomíná myslet? Můžeme to všichni ještě změnit. Není pozdě.

Blíží se neúprosně podzim. S ním nastupují u lidí i deprese a špatné nálady. Roční období se střídá každý rok a mnoho lidí si na to ještě nezvyklo. Propadají špatným náladám, protože nesvítí tolik slunce a to vše nahrává tomu, aby se k nim nějaká duše přidala. Využije jejich oslabení – protože pokud jsme negativní, tak se oslabujeme. Proto na to myslete v nadcházejícím období. Za měsíc tady bude listopad a s ním památka zesnulých. Pořád je spousta lidí, kteří na své zesnulé myslí pouze v tento den. Pokud mezi ně patříte, vzpomeňte si na ně a u toho si je vybavte a zeptejte se, jak se mají. Pokud Vám odpoví, že to za nic nestojí, tak mi napište. Pomůžeme jim. (editlp)

3.9. 2014

Jak to vypadá, léto je za námi a s ním i letní kurzy s A. Dragomireckým. Minulý týden proběhnul pokračovací kurz, ve kterém jsou hlavním tématem duše a práce na dálku. Účastníci kurzu si mohli sami ověřit, jak je tato práce jednoduchá, když víte, jak na to. Bylo tam nádherně, udělalo se hodně práce a lidičky odjížděli spokojeni domů.

Po několika letech v hlasování na stránkách vedou „Přivtělené duše“ před Reiki. Teď jen nebím, jestli je to skutečným zájmem o tuto problematiku, nebo jen módní záležitostí. Dnes se totiž o duších hodně mluví, ale spousta těch, kdo se jimi zabývá neví, co vlastně dělají. I na posledním pokračovacím kurzu jsem si všimla, že si někdo může myslet, že je chytřejší, než praxe s dušemi samotná. Už jsem kdysi psala,že se nemusíte setkat jen s dušemi svých příbuzných, nebo nahodilých duší, které se k Vám mohou přidat někde třeba ve městě, na ulici, v nemocnici ap. Ten, kdo s dušemi pracuje se setkává i s dušemi, jejichž projevy milé vůbec nejsou. Zmiňuji se teď o duších černých mágů…nebo těch, kteří ubližují druhému cíleně. Pokud se taková duše objeví, je práce s ní odlišná. Při detekci takové duše a následné komunikaci můžete cítit její útok…může se Vám náhle udělat slabo, může Vám být špatně, můžete cítit i bolest. V praxi se ukazuje, že jedinou obranou je vytvoření proudu bílého světla namířeného k této duši. Na kurzu se tomu jedna účastnice smála. Asi však takový útok nezažila. Doufejme, že pokud se jí to stane, bude vědět, co má dělat. Zdánlivě jednoduché věci mohou být natolik funkční a nápomocné, že tomu nemusí každý ihned uvěřit.

Je mě jasné, že spousta z těch, kteří navštíví tyto stránky se sami pokoušejí o tuto práci a mají zájem s dušemi pracovat. Musím však upozornit na fakt, že bez předchozího proškolení nebude tato práce úplně bezpečná. Už ke mě přišlo více lidí, kteří ve své vlastní praxi (v jiném oboru) s dušemi pracovali a mysleli si, že správně. Ptají se „nahoru“, zda mohou tuto duši odvést, nebo ne…provádějí to různými způsoby, někdy horšími, někdy lepšími…mají spoustu argumentů, proč to dělají právě tak a ne jinak. Je to na jejich zodpovědnosti za sebe a za klienta.

Pro vysvětlení – duše by měla být odvedena vždy a nemusíme se ptát, zda smíme, nebo ne. Duše po svém vyjití z těla zde už nemá úkoly, protože je nemá jak plnit. Nemá tělo…nemůže tedy řešit věci pozemské, které patří do fyzického života. Nemá možnost mluvit s kým by chtěla, neboť  ji lidé nevidí, ani neslyší – alespoň většina populace. Její existence je plná utrpení, když sleduje, jak nemůže nic…Navíc duše, které zde zůstanou, mají k tomu důvod – trauma. Už dříve jsem psala, že duše neodejdou z nějakého důvodu…nepustí je příbuzní – a přitom o nich ani neví, že je duše zemřelého s nimi. Duše může mít i závislost na majetku, penězích, co našetřila, na alkoholu, drogách. Může cítit, že se musí pomstít – ale nechápe, že nemá jak…a spousta dalších příčin, proč zde duše zůstávají. ¨

Proto je důležitý výcvik, kde víme, jak s dušemi komunikovat, jak jim dát informace, aby pochopily. Je to vlastně audit, jaký se dělá s žijícím člověkem, pokud řeší svůj problém touto metodou – Hlubinnou abreaktivní psychoterapií. Proto je důležitý základní kurz, kde se naučíte, jak to vlastně provést – je zde učen postup a prakticky si účastníci vzájemně pod dohledem lektora auditují své vlastní problémy. Jakmile se toto naučí, mohou přejít k pokračovacímu kurzu a začít práci zaměřenou na přivtělené duše.

Takže nezkoušejte jen tak, co vyjde a co ne. S dušemi komunikujte a pomozte jim! Jen jim nezpůsobujte další traumata tím, že se Vám je nepodaří odvést. Před lety jsem byla požádána odvést duši sebevraha. Oslovila mě jedna účastnice kurzu po jeho skončení. Bylo to pro duši traumatizující, když mi vyprávěla, že se už s nikým bavit nebude. Řekla mi, že se o to pokoušelo už více lidí a nepovedlo se. Tato duše měla pocit, že to, že si sáhla na život, musí asi trpět. Nakonec dostala tato účastnice kurzu všechny pokyny a návod, aby tento odvod udělala sama – s člověkem, který jí byl blízký. Je to jen jeden případ za všechny, aby jste si uvědomili, že když se Vám odvod duše nepovede…může to dotyčné duši ublížit. Je to skutečně práce zodpovědná a každý, kdo s dušemi pracuje, by si to měl uvědomit.

Pokud tedy chcete tuto činnost vykonávat, buďte zodpovědní a absolvujte výcvik, který zajistí, že to budete dělat správně. I Vy budete mít dobrý pocit s dobře vykonané práce. Pomáhat druhým je vždycky to krásné, co dává Vaší práci smysl. (editlp)

10.6. 2014

Práce s přivtělenými dušemi nebere konce. Spíše naopak, přibývá jí. Mám však pocit, že téma duše je dnes spíše módní záležitostí. Přijde klient, který má jasné zdravotní problémy a tvrdí, že za to může jedině nějaká duše, která se k němu připojila. Je tedy smutné, že lid málo přemýšlejí o svém životě, jeho stylu a snaží se své problémy přesunout ze sebe na někoho jiného. Faktem je, že duší je kolem nás pořád hodně, ale nemohou za všechny naše neduhy, problémy a neštěstí.

Potom jsou zde však případy, které jsou opodstatněné a jde o problém svázaný s duší, která u člověka je. Lidé se pak obracejí na ty, kteří tyto služby nabízí (exorcismus). Tato práce může být však odlišná, podle toho, koho oslovíte. Někdo odvede duše sám, za pomocí bytostí Světla. Otázkou však je, jestli si tyto bytosti ověřuje. Už dříve jsem psala, že je to věc nadmíru potřebná a duši aby jsme odevzdali do těch správných „rukou“. V opačném případě nemůže být o pomoci ani řeč.  Existují však i tací, kteří si za tuto službu účtují desetitisíce. Je to nehoráznost a o pomoc v tomto případě také nejde. Slyšela jsem hodně názorů, že by se tohle mělo dělat zadarmo. Pokud jde o „lehkou“ záležitost, souhlasím…jenže pokud je práce náročnější, zabere více času a všichni musíme z něčeho žít. Nemělo by jít však o ruinující honoráře…

Nedávno jsem se dozvěděla od klienta, že známý exorcista nabídnul pomoc, jenže si řekl o opravdu hodně vysokou částku. Nabídnul vlastně pomoc za podmínky, že si ji bude klient moct dovolit.A to s nejistým výsledkem. Tohle jednání je nekorektní a odporuje tomu, že nabízí pomoc druhým…ta pomoc by měla být také dostupná.

Nedávno mě oslovila paní, že má potíže se svou dcerou. Přijeli a já se začala malé ptát. Odmítala však se mnou hovořit…po konzultaci s matkou jsem se dozvěděla, že už „někde“ byli…jenže pomoc přišla jen na chvíli. S holčičkou nešlo přímo pracovat, takže jsem jako medium posadila maminku. U dcerky byl její dědeček…při komunikaci s ním a přípravě na odvedení do Světla byla dívenka velmi nešťastná, plakala…že nechce, aby dědeček odešel. Plakala s tím, že maminka za to může, že už ho jednou vyhnala a ona ho vyhnat nechce. Bylo to dost smutné. Nakonec jsme dědečka řádně odvedly. Jenže nastal další problém…dívenka srdceryvně plakala, protože přišla o někoho, o koho nechtěla. Nakonec pochopila, že dědečkovi je lépe a je tam, kde má skutečně být. Jen jsem si uvědomila, jak tenká je hranice mezi tím chtít duši odvést a odvést ji. Co může nedůsledná práce způsobit. Dívenka měla trauma, že ji někdo odehnal…tenkrát byly také spolu a duše se odváděla přes maminku. Jenže neodvedla…duše se pak k dítěti vrátila a podněcovala tu malou proti své matce. Objevovaly se prvky agresivity a trhalo se pouto mezi matkou a dítětem. Stalo se to jen proto, že práce terapeuta, byla nedůsledná. Tímto případem chci jen ukázat, že ne všichni, co tyto služby nabízí dovedou pomoci. Naopak, mohou i uškodit.

Mnozí se opakovaně ptáte, zda nebudu dělat kurzy ohledně odvádění duší. Budu je dělat jen v rámci pokračovacího kurzu regresní terapie.

Také jsem vyslechla spoustu polopravd a mýtů, které se týkají přivtělených duší a jejich odvádění do Světla. Někdo mi tvrdil, že musíme mít povolení duši odvést. Je to velký omyl. Kdo by tohle povolení dával? Je přece jasné, že nikdo by neměl trpět, tedy ani duše ne. A věřte, že ve většině případů trpí…nechceme je pustit, rozloučit se s nimi. Milovali jsme je a oni už opustili tento fyzický svět. Jenže, pokud někoho milujeme, měli by jsme chtít, aby byl šťastný, aby se k nám mohl opět vrátit…Některé duše samy při první komunikaci tvrdí, že tady chtějí takto zůstat se svými blízkými. Neuvědomují si však fakt, že mohou nevědomě ubližovat těm, u kterých jsou. Mohou jim předávat dispozice k nemocem, které měli za své poslední existence…mohou ovlivňovat jejich volbu, myšlení. Kdo by chtěl, aby za něj rozhodoval někdo jiný? duším je lépe na místě – ve Světle, kde mají možnost odpočinku. Kde se mohou setkat s těmi, které znali, ale ti odešli už před nimi…a mohou se rozhodnout, že se chtějí znova narodit, aby svým milovaným byli zase na blízku. Určitě budou šťastnější, když ucítí vaše doteky, pohlazení a lásku. duše doteky necítí, ani je sama nemůže předat tak, jak by si přála – i tímto duše trpí.

Závěrem bych chtěla dodat jen jedno. Pokud máte pocit, že je s vámi někdo, kdo už není fyzicky mezi námi…nenechávejte to jen tak. Vybírejte, kam půjdete, pokud si neumíte sami pomoct. Přeji vám k tomu hodně odhodlání a štěstí. (editlp)

5.4. 2014

Změny v sekci KURZY 2014 jste již určitě zaregistrovali. Více podrobností jsem napsala v Hlubinné abreaktivní psychoterapii.

Stále na mě naléhá více lidí, zda lze mít jen kurz, který se týká samotných duší. Bohužel, ale už jsem rozsáhle psala o tom, že tato práce navazuje na zkušenosti a praxi základního kurzu. Bez něj nedovedeme duším pomoct. A učit druhé, jak je odvést v každém případě, bez zpracování traumatu, kvůli kterému tady duše zůstala nebudu. To je na Vaše ohlasy a otázky.

Nadále pracuji s lidmi, kteří přichází hlavně s psychiatrickými problémy. Objevují se však stále mladší lidé…od 14, 15 let. Je jasné, že toto období je pro mladého člověka náročné. Je samostatnější, hlouběji uvažuje a chce si užívat života. Dostávají se však do společnosti, kde zakouší první zkušenosti s alkoholem, lehkými drogami…a to je bohužel spouštěč. Nejde o to, abych tady hlásala, že se nikdo nesmí napít. Jenže mladým lidem se to vymyká z rukou. Nejde o to, že se napijí, ale jde o množství. Bujaré večírky, zábavy se spoustou alkoholu a balení cigaret s marihuanou jsou dnes skoro na denním pořádku. Dnešní mladá společnost se vesměs neumí zabavit jinak. Buď sedí u počítače a hrají hry, nebo sedí v nějakém restauračním zařízení. A tam nikomu nejde o to, kolik jim je, ale jde o tržbu.

Už dříve jsem psala, že duše nebývají tak často na hřbitovech, ale zdržují se na místech, kde byli zvyklí. Velmi často si dovedeme duši právě z restaurace, nebo jiného zábavního podniku. Potom se jen divíme, proč je nám zle, proč slábneme a proč nás to tam přes to všechno nutí jít znova. Bohužel jsou za tím vším duše, které z hlediska své další existence potřebují energii živého člověka. Doprovázejí ho domů, ale pak ho zase  přimějí navštívit místa, kde chce být ona duše. Pokud to člověk neřeší a neuvědomuje si to, za čas propadne stejné vášni, jako tato duše. Takže pokud řeším něco s člověkem, který nadměrně pije třeba 10 let…není to jen na psychoterapii takové, ale i na odvykací kůře. Stejné je to s drogami.

Pokud tedy někam půjdete slavit, stačí si pohlídat svou „hladinu“. Alkohol ani drogy přece zábavu nedělají, to je na lidech. A pokud jste ve společnosti, která se jinak bavit nedovede, najděte si jinou. Je to dobrá cesta k tomu, že budete mít kolem sebe bezva lidi a nebudou se k vám přidávat duše.  Je to vcelku hodně jednoduché. (editlp)

19.1. 2014

Vše podstatné o brněnských kurzech jsem již napsala v sekci Hlubinná abreaktivní psychoterapie. Dnes se chci však podělit o pár příkladů z praxe.

Prvním je asi malý chlapec, se kterým přišla maminka. Jeho problémem jsou bolesti hlavy. Něco jsme na sezení zpracovali, ale něco mě pořád „nehrálo“. Prošel totiž nějaké události, zcela rozdílné, ale ve stejném období. Takže jsem sezení, jako takové přerušila – byl už unavený a hlava ho pořádně bolela. Nechala jsem ho překontrolovat „zevnitř“. Po chvíli říká, mám v hlavě nějaké dvě kuličky…mě bylo hned jasné, že jde o duše. Tak jsme začali s odváděním. To se povedlo a hlava ho rázem přestala bolet. Je to jasný případ toho, že duše, které jsou běžně viděny se nachází tz. v auře. Ale pokud jde o duše, které máme přímo v organismu, nebo jsou navázány na minulé inkarnace, tak ty objevíme až při samotném sezení. Budu netrpělivě čekat, jak to s tímto šikovným chlapcem bude dál. Jestli ho bolesti hlavy opustí, byly za tím přivtělené duše.

Druhým případem je paní, která mi psala, že její děti jsou neklidné a jedno z nich v noci spí tak, že si v noci k posteli klekne. Paní spát nemohla vůbec a už to trvalo pár dní. Vzhledem k tomu, že bydlí na opačném konci republiky, tak to byla práce na dálku a přes její fotografii. Bylo u nich celkem 9 duší. Z toho byl jeden starý šaman, který po jejím synovi vyžadoval projev úcty…vybral si jeho, protože dobře vnímá i v normálním životě. Stále se tento šaman považoval za velkou autoritu. Další duše už byly spíše přidružené…přišly s různými známými koncem svátků…z restaurace. Tento případ dokládá tedy to, že duše jsou často navázány na alkohol, nebo jiné návykové látky. Jedna z návštěv totiž občas kouřila „zelenou“. Ostatní se rádi napili…

Jsou to jen dva příklady, ale myslím, že celkem dost výmluvné. Příště snad už budu vědět, jak je na tom ten malý chlapec, zda za jeho letitým problémem byly jen ty přivtělené duše. (editlp)

3.1. 2014

Stálý zájem o toto téma mě sice těší, ale jsem na rozpacích, když slyším, jak se s dušemi „jinde“ pracuje. Mezi svátky ke mě přišla paní, která mi tvrdila, že byla u nějaké paní v Praze a ta jí duše prozatím „odpojila“. Nechápala jsem a nechápu doposud, co všechno si lidé pro svůj výdělek ještě vymyslí. Přivtělená duše buď odvedena je, nebo není. Nelze ji odpojit, jako vypínačem…nejde ji někam zavřít ap.

Hodně lidí má touhu druhým pomáhat a také pracovat s přivtělenými dušemi. Na druhé straně mají strach o tomto tématu mluvit, nebo s ním začít pracovat. Ano, není to lehké, pokud neznáme základní principy práce s dušemi. Pokud se to chcete naučit a bezpečně s touto problematikou pracovat, je nutné, aby jste získali potřebné informace a měli alespoň základní praxi pod dohledem někoho zkušeného. I pro tyto z Vás jsou určeny kurzy Hlubinné abreaktivní psychoterapie. Mnoho z Vás mě oslovilo, zda bych neudělala nějaký kurz, který se týká právě odvádění duší. Neudělala. Tato práce je skutečně odvozena od výše jmenovaného kurzu (HAP). Navíc je nejlepší vlastní zkušenost, kdy daný člověk projde nějaké své vlastní minulé životy a sám se přesvědčí, jak je jemu, když už nemá tělo. Což na samotném kurzu HAP prožije mnohokrát. Potom teprve nastává ta správná chvíle zabývat se přivtělenými dušemi a naučí se je odvádět do Světla.

Takže ten, kdo myslí svůj úmysl vážně, tedy chce pomáhat druhým, nevyjímaje přivtěleným duším, měl by absolvovat základní a pokračovací kurz – v rubrice KURZY 2014. Věřím, že s mnohými z Vás, kteří jste mě oslovili se v tomto roce sejdu právě na takovém kurzu. (editlp)

3.12. 2013

Poslední dobou mám pocit, že většinu problémů svádí lidé pouze na přivtělené duše. Není tomu však tak, jak je prezentováno různými „pomazanými hlavami“. Někteří lidé se cítí být zajímaví pro druhé a dovedou Vám napovídat takové věci, nad jakými zůstává rozum stát. Už jsem poslední dobou zažila asi moc, proto o tom dnes píši. Dozvěděla jsem se, že některé duše lze zablokovat, některé poslat za trest tam, kde nikomu ubližovat nemohou…některé prý není radno odvádět, protože si to nezaslouží, aby se dostaly domů…no, je toho dost.

Znovu tedy připomínám – pomoc si zaslouží KAŽDÁ DUŠE…a je jedno, jestli je na počátku komunikace zlá, nebo není. Je jedno, jestli zemřela přirozeně, nebo spáchala sebevraždu. Je jedno, jestli byla ve svém životě vrahem, nebo někomu ubližovala. Pokud se někdo bude zajímat blíže o tématiku věnující se duším seriozně, tak zjistí, že každá duše má na toto právo. Nikdo z nás totiž vědomě neví, jestli my sami jsme neublížili v minulosti někomu, kdo právě ubližuje nám. Mým heslem vždycky bylo, neútoč, ale braň se. Nemáme to právo, někoho posuzovat, odsuzovat, nebo někomu (třeba i duši) ubližovat. Většinou se to děje v rodinách, kde zůstanou duše příbuzných, kteří si až po své smrti uvědomili, že se ke svým blízkým nechovali právě nejlépe. A tito příbuzní, když odhalíme, že duše u nich stále jsou a trpí, odpoví klidně – ať si trpí dál, zaslouží si to…Dalším příkladem jsou názory, že člověk, který si sáhnul na život není hoden pomoci. Je to nesmysl…nikdo nevíme, proč to tento člověk udělal. Jestli se dostal do tolik nepříznivé situace, že ji neustál, nebo u sebe měl přivtělené duše, které ho k tomu donutily. A tak je to se vším, co se duší týká. Jsou to lidé a ti jsou buď hodně vzdělaní, nebo méně, nebo zaostávají vůbec. Důležité je, že za tím vším stojí nevědomost. Proto nevěřte báchorkám o tom, jak se co má, kde jsou Boží zákony ap.

Pravdou je, že za posledních pár let je duší okolo nás nějak víc. Jak jsem dříve psala…je to v komunikaci mezi lidmi, mezi příbuznými, mezi partnery. Pokud si uvědomíme, že duše je nesmrtelná, snáze pochopíme, že nemusíme dlouho trpět žalem, že nám někdo blízký odešel. Pokud si určitou zkušeností (např. při sezení) projdeme vlastní zkušeností se smrtí a narozením – a to opakovaně…pochopíme rázem, že trápení se žalem nemá smysl. Naopak zde drží duše, po kterých stále pláčeme.

Příště bych ráda uvedla pár zajímavých případů, ale učiním tak až tehdy, jakmile dostanu povolení klientů je uveřejnit. (editlp)

11.11. 2013

Další odvádění duší proběhlo nejen v mé praxi, ale i na posledním kurzu minulý týden. Hodně lidí bývá nevěřících a tito se objevili i na posledním kurzu. Jedna z účastnic za mnou přišla s tím, že jí psala sousedka a doma se jí dějí divné věci. Pocit něčí přítomnosti, hýbání zásuvkami, vrzání dveří, kroky. Tak jsme se na to hned podívaly.Účastnice kurzu si mohla hned vyzkoušet, co je to za práci – na dálku odvádět duše. Po skončení byla trochu rozpačitá, ale po další zprávě z domova už nepochybovala. I když její sousedka vůbec nevěděla, že se na něco takového chystáme, potvrdila že je klid. Takto to mám nejraději…když někdo nevěří a tímto způsobem se přesvědčí sám. Mnohdy přijdou lidé a mluví o duších. Když se dáme do práce, neustále mi tvrdí něco jiného, než já sama vidím a neodpovídají reálně na otázky, které jim (i duším) kladu. Potom je to těžká práce, která se může minout účinkem.

Na nedávném semináři Reiki mi paní sdělila, že se její dcera bojí, má noční můry a celkem to trvá už dlouho. Vizio měla pěkné, jenže v ní byl strach, co může čekat…a musela jsem kontrolu udělat přes jiného člověka. Ale i tak se podařilo a jsem zvědavá na zprávu, jak dcera dnes spí. Ohledně duší – není důvod se bát. Duše nám nemohou fyzicky ublížit, jen nás mohou ovlivnit v našem rozhodnutí a to nemusí být vždy příjemné, bezpečné a navíc naše. Každý z nás se chce určitě rozhodovat sám za sebe, ale pokud je u něj přivtělená duše, jde to dost obtížně.

Za poslední dobu je zřejmé, že duší je kolem nás až příliš mnoho. Každá z nich si však zaslouží odpočinek po své poslední inkarnaci a každá má šanci se znovu narodit, ať už proto, aby si prožila svůj vlastní život ve vlastní režii, nebo mohla napravit to, co v minulosti pokazila. Čím dál více se však objevují lidé, kteří své milované blízké, co již zemřeli drží u sebe. Mají pocit, že to bez nich nezvládnou…jenže je to sobecké. Duše nemůže cítit pohlazení a nemůže ani sama nikoho pohladit… je to nepříjemné, když cítíme chlad…duše se nemůže najíst s rodinou, nebo si vzít do rukou to, co měla za svého života ráda…nemůže se ani bavit, mluvit, když se jí zrovna chce, nebo když cítí potřebu. Duše, které tu s námi zůstanou jsou prostě ve velké nevýhodě. A tohle by si měli truchlící pozůstalí uvědomit!

Dalším problémem je pro mě práce na dálku. Vzhledem k tomu, že odvádím duše v době, kdy je už klid – tedy ve večerních hodinách…končím s prací mnohdy hodně pozdě (podle požadavků a počtu klientů). Druhý den jsem málo odpočatá a nemohu tak vzít klienta na sezení. Proto jsem musela tuto službu zpoplatnit (viz. ceník). Jenže mi lidé píší, že je to dar a měl by se dělat zadarmo. Mohu Vás ubezpečit, že to dar není. Je to tvrdě vydřená práce a účast na kurzech, kde se vzdělávají i ostatní. I tyto kurzy lecos stojí a každý si je hradí sám ze svého. Nemohu proto nabízet svou práci, jako dar druhým. Stejné je to i s léčiteli. Pokud léčí a dobře, zanedlouho skončí ve svém zaměstnání a musí se uživit svou novou prací – léčením. Těžko by jsme šli k léčiteli, nebo terapeutovi, který by bydlel na ulici a žebral o jídlo.  Všichni, kteří pracují mají mít svou mzdu, léčitele a terapeuty nevyjímaje. To jen na okraj pro ty, kteří si myslí, že oni budou v zaměstnání za mzdu a druzí budou pracovat zadarmo.

Ne za všemi problémy jsou přivtělené duše. Odváděla jsem nedávno od jedné paní nějaké duše a ona mi asi po týdnu napsala, že to moc nezabralo, že má problémy…zdravotní. To je už bohužel na lékaři a na vyšetření, co najdou. Ne za vším můžeme čekat vliv duší, opravdu nemohou za úplně všechno. Paní mi i psala, že jestli jsem si skutečně jistá, že už u ní nic není. Kdybych si však jistá nebyla, asi bych jí to nenapsala. K práci přistupuji zodpovědně a když vidím, že nelze nějakou věc zpracovat na dálku, nestydím se a napíšu to. Snažím se najít v okolí takového klienta někoho, za kým by mohl přijít a svou záležitost vyřešit. To je dnes asi vše, co jsem měla na srdci. (editlp)

13.9. 2013

Za delší dobu, co jsem nedopisovala na toto místo se toho hodně událo. Máme za sebou léto a tedy i pobyt u moře, kde jsme se věnovali odvádění přivtělených duší. Nejelo nás nakonec moc, takže pobyt byl spíše komorní, ale za to velmi přátelský. Měli jsme i více času se jednotlivě zabývat problémy, se kterými lidé přijeli. Náš mini kurz probíhal bezvadně, jen mě překvapilo, že lidé mají obavy začít tuto práci provádět. Byl to jen pokud, naučit zájemce pracovat s tímto tématem, aby si v životě (ti vnímaví, co duše vidí) mohli sami pomoci a také nabídnout pomoc i dalším. Ale i tak byl tento pobyt přínosný a doufám, že všichni na něj budou v dobrém vzpomínat.

Ozývají se mi opakovaně lidé, že mají své problémy, jako by zpět…jsou u nich další a další přivtělené duše. Je však problém jim vysvětlit, že opakované odvádění nic neřeší. Pokud se k někomu duše přidávají, kdykoliv se s nimi dostane do styku, jde také o jinou věc. Jak jsem již v minulosti psala, duše se přidávají k lidem, kteří nemají tzv. vše vyřešeno. Je různé, jak lidé popisují co cítí, pokud je u nich duše přivtělená. Někoho začne bolet hlava, někomu se třese žaludek, někoho bolí rameno a někdo slyší hlasy. Pokud se k někomu přidávají duše opakovaně, je zřejmé, že mají tuto jistou část těla oslabenou. Myslím tím oslabenou buď následkem nějakého úrazu, nebo v rámci minulých životů. Pokud tato místa v regresi zpracujeme, obvykle se již duše nemají kam přichytit… Také je však zřejmé to, že duše se přidávají k lidem, kteří jsou vnímaví a tím pádem si tyto duše myslí, že jim daná osoba může pomoct. I tohle je důvod, proč se k někomu duše často přidávají. Tam je každá rada drahá. Nejlepší způsob je ten, že se dotyčná osoba naučí sama těmto duším pomáhat odejít do Světla. Jenže ne každý člověk chce tuto práci provádět. Přitom je dost potřebná a z praxe je znát, že na to každý nemá. Je to velká zodpovědnost a do té se nikomu nechce.

V Chorvatsku jsme se letos přesvědčily, že po válečném konfliktu v 90.letech zůstalo po celém území duší hodně. I ti, kteří nejsou tak vnímaví, cítili přítomnost duší a také je i vídávali kolem sebe. Byla to vynikající příležitost prakticky lidem ukázat, že duší se bát nemusí. Naopak bylo moc pěkné sledovat, jak původně nevrlé duše nakonec odchází spokojené a děkují za tuhle pomoc.

Poslední dobou se hodně ozývají maminky dětí…bohužel, ani jim se tento problém s dušičkami nevyhýbá. Je však pěkné sledovat, jak se u dětí po odvedení vše lepší a jsou bez daných problémů. Je to pěkný příklad pro ty, kteří nevěří a myslí si, že tohle není možné (duše). Malé děti to nevědí…nemluví o nich a po odvedení se jejich stavy dávají do pořádku. Tohle je i dobrý příklad pro skeptiky…

Byla provedena změna a základní kurz je přesunutý z prosince na měsíc listopad. Více na stránkách pana Dragomireckého. (editlp)

22.5. 2013

Čím dál více lidí mi píše, nebo osobně sděluje, že vnímá duše kolem sebe. Je zcela zřejmé, že hodně z Vás duše vnímá, ale často se bojí o tomto tématu vůbec hovořit. Jedni mají strach a tyto vjemy zahánějí. Druzí o tom nemluví, aby nebyli ostatním za blázny. Nutné je si však uvědomit, že tento „dar“ není dán každému do vínku. Je tedy otázka, proč se tohle lidem stává. Podle mě je to tím, že duše samotné vycítí, kdo je vnímá a kdo ne a tím, že se někomu prostě zjeví, tak je to jejich volání o pomoc. Většina duší, které se toulají, nebo jsou u někoho přivtěleny mají svůj osobní problém, jsou zmatené a neví, co si počít. Nestihly po svém odchodu z těla odejít tam, kam měly a dnes neví, jak se dostat ze své situace. Proto vyhledávají ty, kteří jsou vnímají a dovedou si vybírat. Jenže, když potkají člověka, který je vidí, cítí, že jsou přítomny a nepomohou jim, jejich trápení je nekonečné. Spousta lidí tyto vize zažene, ale neuvědomuje si, že je následuje něco, čemu se možná dá říct „úděl“….je proto dobré zbavit se strachu a něco s tím začít dělat.

Není zase tak těžké odvést tyto duše na místo, kde jim je lépe a kde se připraví do další inkarnace. Způsobů odvádění je mnoho, ale který je správný? Někteří lidé duše odvádí…ale nezajímají se, zda duše odchází smířená, nebo jestli jde jejich nátlakem. Prostě je odvedou a mají hotovo. Pro mně je lepší způsob ten, který s danou duší (dušemi) zpracuje problém, který je zde vlastně zdržel a odvedl je od toho, aby hned po opuštění těla odešla do Světla. Některá duše je na počátku nervozní, nechce se moc bavit…může nám připadat i zlá. Ale když s ní tohle rozpoložení zpracujeme, sama se už ptá, jak se dostane tam, kde už měla dávno být.  V dimenzi, ve které se duše po odchodu těla zdržují je místem odpočinku a dalších příprav na následující život. Ten může přijít i po několika dnech, či týdnech, ale také klidně za léta i desetiletí. Jenže na tomto místě s dušemi nikdo nic nezpracuje…do další existence jdou s pocity, se kterými do Světla odešly. Proto považuji způsob A. Dragomireckého za nejlepší, jak pomoci duším nejen s cestou do Světla, ale i s vyřešením jejich problému.

Často se mě lidé ptají, jak je to s dušemi sebevrahů. Slyšela jsem i názor, že takové duše do Světla ani nepatří, jako by za trest…Myslím si, že odpočinek ve Světle je pro naprosto všechny duše! I duše sebevrahů mají tedy nárok tam odejít. Pár jsem jich už odváděla a mohu říct, že málo kdo si dovede představit jejich utrpení. Sotva vyjdou z těla, uvědomují si, že sebevraždou se nic nevyřešilo. Vidí za sebou jen nešťastné příbuzné a přátele a najednou si uvědomují, co vlastně provedly. Tak, jak církev hovoří o očistci, ten prožívají právě nejvíce ony duše, které odešly ze svého života tím, že spáchaly sebevraždu. Tím očistcem je jejich vlastní svědomí.

Spousta těch, kteří „fundovaně“ duše odvádějí má pocit, že oni rozhodují, kdo má být odveden a kdo ne. Hrají si na bohy…a neuvědomují si pravou stránku svého poslání. Žádná duše není zlá, nebo nehodná této pomoci. Duše jsou jen někdy nevědomé, zmatené, nebo zahlcené svými problémy souvisejícími s jejich koncem života.

Ti, kteří se rozhodnou duše odvádět, tak by měli získat nejprve potřebné informace. Pokud chtějí tuto službu provádět, jako komplexní, kde s duší zpracují vše potřebné, bylo by dobré absolvovat základní a pokračovací kurz Hlubinné abreaktivní psychoterapie. Jen tak nabudou zkušenosti potřebné ke správnému odvádění duší.  Hodně lidí tuto zkušenost podceňuje…Před asi 3 roky byla u mě paní, která absolvovala základní kurz. Na další nejela s tím, že už všechno pochopila. Sama vykonávala praxi regresního terapeuta. Přišla s problémem, kdy ji obtěžovaly mrazivé vlny, kdykoliv, když měla po práci. Když jsem s ní její problém zpracovávala, ukázalo se, že ani (jako terapeut, za kterého se vydávala) neví jak vlastně v regresní terapii procházet. Na konec se ukázalo, že jejím problémem byla spousta duší, které údajně odvedla…jenže k sobě.  Z tohoto příkladu je jasné, že samotný jeden kurz z nás nedělá odborníka. Je to skutečně práce velmi zodpovědná a to nejen vůči klientovi, ale i k sobě samému.

Poslední dobou dostávám hodně dotazů, zda nedělám takovéto kurzy – odvádění duší já sama. Nedělám. Autorem této terapie je A. Dragomirecký a stále kurzy nabízí. Lidé dostanou informace z první ruky…Pokud máte zájem, základní kurz je v červenci a pokračovací v říjnu. Ti, kteří těmito kurzy projdou jsem ochotna dále proškolit. Nutní je totiž praxe…na tu nelze zapomínat. Zkušenosti jsou nejcennější pomůckou k dobré práci. (editlp)

4.3. 2013

Dnešním tématem je odvádění duší na dálku. Hodně se ptáte, posíláte fotografie, ale ne vždy lze duši na dálku odvést. Proč tomu tak je. Některé duše, pokud jsou u nás z nějakého osobního důvodu odmítají odejít. Chtějí mít kontakt přímo s osobou, u které jsou. V jistých případech lze odvést i duše blízké od člověka na dálku, pokud mezi nimi není nějaký závažný problém. Není tomu však vždy. V tom případě si práci nenechám zaplatit, ale dám doporučení, kam by mohl člověk zajít, zajet blíže ke svému bydlišti. Není totiž jedno, kam půjdete. Poslední dobou jsem slyšela mnoho případů, kdy lidé navštívili zaručeně dobrého terapeuta, který s dušemi pracuje, ale skončili ještě hůř, než když k němu přišli. Více o těchto terapiích v sekci Hlubinné abreaktivní psychoterapie.

Může se totiž lehce stát, že přijdete za člověkem, který Vám tvrdí, jak v této věci zkušený a dobrý. Jenže místo toho, aby duši řádně odvedl, můžete odejít s tou původní a navíc, s mnoha dalšími…je to proto, že někteří lidé rádi „čarují“ , oblbnou Vás pěkným slovem, ale dál neudělají zhola nic.

Měla jsem zde klientku, která byla nešťastná z toho, že po odvodu jí je ještě hůř. Když jsme se pustily do práce, zjistily jsme, že duše, se kterou šla k terapeutovi je u ní stále, ale navíc 8 dalších duší. Když jsme šly po tom, kde k nim přišla, tak jsme zjistily, že si je dovedla právě z tohoto sezení. Odvádění duší je neskutečně zodpovědná práce a musí být prováděna zkušeným odborníkem. Jinak dovede napáchat mnoho špatného, dokonce i nebezpečného pro osobu, která duše u sebe má.

V poslední době mě hodně píší lidé, většinou mámy dětí, které skončily v psychiatrických léčebnách. Tito lidé slyší hlasy a byla u nic diagnostikována buď schizofrenie, nebo jiné poruchy, jako jsou panické stavy ap. Nebyly to malé děti, ale spíše lidé na prahu svého dospělého života. Nebyli však schopni napsat sami, proto za ně psala většinou matka. U všech těchto mladých lidí byl jeden společný jmenovatel…marihuana. Už vícekrát jsem psala, že tato látka, i když vypadá zcela neškodně je dost nebezpečná. Lidé si neuvědomují, že když otupí svou mysl…je jim dobře po pár tazích cigarety…pouští k sobě duše, které se kolem nic nachází, nebo mohou nacházet. Musíme si uvědomit, že přítomnost duší je dnes tak nějak normální v našem okolí, prostředí. Proto bychom jim neměli poskytovat možnost, aby se k nám přidávaly. Často se stává, že jsou u těchto lidí duše bývalých „huličů“ trávy…nebo duše lidí, kteří s druhými lidmi rády manipulovali.

Na druhé straně někdo řekne, že psychotropní látky byly používány již před tisíci lety, jako vstup do světa tajemna…do jiných dimenzí. Je to pravda, že se lidé přivedly těmito látkami do tranzu a potom mohli léčit, předvídat budoucnost ap. Jenže tito lidé žili v souznění s přírodou a jejími zákony. Dnes v tom lidé spíše vidí povyražení, jdou do toho ze zvědavosti…a nedovedou si pohlídat to nebezpečí, které jim hrozí. Pokud nějaký šaman použil psychotropní látky ke svým vizím, měl také kolem sebe vyškolené lidi, kteří pohlídali tu druhou stránku věci. Dnes jdou lidé do všeho bezhlavě, jen s velkou zvědavostí a touhou po zážitku. Nedovedou si vůbec připustit, že se něco může následně stát.

V dnešní době se hodně lidí šamanismem zabývá. I kdyby měli kolem sebe lidi, kteří pohlídají to, že k nim nějaká duše nevstoupí… je to v pořádku a je to každého věc. Jenže se může přihodit i něco jiného. V těchto tranzech se může člověku prorazit i nějaký vhled do minulosti – to přece hledáme. Může se mu však objevit nějaký minulý život, kde tento člověk zažil velké trauma, bolest, nebo další nepříjemné věci. Má kolem sebe „hlídače“, kteří kontrolují jestli nejsou v jeho blízkosti duše, ale to ostatní nevidí. Daná osoba vyjde z tranzu a začne peklo. Bude mu zle, bude mít třeba bolesti, nebo myšlenky, které ho budou velmi obtěžovat. Co se stalo? Podíval se jen na něco, co už se stalo, ale zůstalo v mysli nevyřešeno (bolest, strach…) a s tímto se vrátí do reality. Tímto vhledem se mu to připomene a dojde k tzv. restimulaci – projevení problémů z dávné minulosti. Duše u tohoto člověka nebudou…a on nebude vědět, co se s ním stalo. Pokud je restimulovaný problém závažný a silný, může tato osoba po čase skončit na psychiatrii také. A tam se k ní přidají duše, kterých je v těchto léčebnách stále dost. A začíná kolotoč událostí, které popisuji v této sekci o duších.

Tímto jsem chtěla jen napsat o tom, jakým způsobem se lidé snaží ovlivňovat svou psychiku, aniž by si uvědomili, co mohou napáchat a jak si mohou ublížit.

Stejné je to s různými meditacemi, kde Vás „někdo“ vede. Lidská představivost je neomezená a stačí jedna věta, nebo slovo a dovede Vás někam, odkud je cesta velmi složitá. Zvlášť se tohle stává u šamanských meditací. Někdy se průšvih stane „náhodou“, někdy je záměrem osoby, která tuto meditaci vede. Jde o to, že spousta tzv. „duchovních“ lidí má pocit, že když na ni bude více a více lidí závislých, bude se jí žít lépe a radostněji. Tito lidé by si tohle měli zpracovat – proč jim to dělá dobře…protože karma je s námi stále a to, co děláme dnes, tak se nám jednou stejně vrátí. Ať už to dobré, nebo to zlé.

Buďte proto ostražití, kam jdete na meditaci, na sezení, ptejte se, co se bude dít, proč se to tak a tak dělá ap. Bez informací o sebe samého nejde ani ta ovečka na porážku…tohle dělají jen lidé. Bohužel ze zvědavosti, nebo s touhou dostat se někam dál ve svém poznání. (editlp)

10.1. 2013

Stále píšete ohledně problematiky odvádění duší. Celá situace se zdá být jednoduchá, ale je nutné uvědomit si všechny souvislosti a něco o dané problematice i vědět. Mnoho z Vás má s dušemi menší, či větší zkušenosti. Problém je však v tom, že někteří stále nechápou, jak je tato práce důsledná a založená především na znalostech a praxi. Ani já jsem nezkoušela duše jen tak odvádět, ale hledala jsem učitele, který má nějaké zkušenosti s touto prací. Jak se však zdá, učitelů je mnoho, bohužel ne všichni mají schopnost porozumět zcela této problematice. Potom se nemůžeme divit, že se tomuto tématu většina lidí směje (dokud sama není atakována nějakou přivtělenou duší). Na druhé straně, po špatných zkušenostech s některým zaručeně „výborným“ exorcistou se lidé sami pokoušejí v této oblasti pracovat sami. Neuvědomují si však, jak je tato práce s dušemi založena především na vědomostech, aby jsme věděli, co dělat v různých situacích.

Nedávno jsem slyšela případ člověka, který se zajímal u EVP, tedy hlasový záznam duše. Většinou to lidé dělají proto, aby se spojili s někým, koho milovali a ten již zemřel.  Neuvědomují si však nebezpečí, které tato činnost přináší. Jakákoliv komunikace s dušemi má dvě stránky. První z nich je ta, že jakmile duše v našem okolí zjistí, že je někdo vnímá, tak se snaží s danou osobou spojit. Většinou duše čekají pomoc, nebo chtějí svým blízkým něco vzkázat…a zůstávají tedy u této osoby, jako by čekaly až na ně přijde řada. Pokud tato osoba „jen“ naslouchá, ale duše neodvede, tak se stává to, že u něj tyto duše zůstávají. Na druhé straně, pokud by takový člověk odvádět duše uměl, tak je i tato technika dobrá, pokud duše jinak detekovat neumí.

Dalším problémem je pochopení těch, kteří o někoho blízkého přišli. Z hlediska reinkarnací je zřejmé, že lidé (duše), které se v minulosti měly rády, tak se znova setkávají. Může se tak stát však jen v tom případě, že buď samy odešly do Světla po svém skonu, nebo jsou později řádně odvedeny. Pokud někdo dlouho truchlí, stává se to, že danou duši milovaného člověka drží stále u sebe. Jenže ji nevnímá a trápí se tak oba. Navíc člověk, u kterého duše přebývá, tak jej oslabuje nejen po energetické stránce, ale může mu sama předávat popřípadě dispozice k nemoci, kterou sama duše ještě za svého života trpěla.

Mezi tyto „blízké“ duše nemusí zákonitě patřit jen duše lidské. Mohou to být i duše zvířecí. Jejich odvedení je skoro stejné, jako u člověka. I ony mají své místo, odkud se k nám mohou vrátit.

Jak jsem už kdysi minule psala…ne všechny přivtělené duše je možné odvést na dálku. Někdy je potřeba, aby si duše i žijící člověk popovídali, jak se říká sami dva. Mohu to uvést na jednom případu, kdy člověk tragicky opustil své tělo a snažil se se svými blízkými spojit. Když jsem s touto duší začala komunikovat, dala mi výrazně najevo, že se mnou mluvit nechce. Potřebovala sdělit jisté informace jen svým blízkým. Jakmile k tomuto došlo, byla odvedena do Světla, spokojená a klidná. I pro samotnou rodinu to byl nezapomenutelný zážitek a nakonec byli rádi, že o celého procesu komunikace mohli být.

Ne se všemi lidmi lze lehce toto odvádění vykonat. Někteří mi tvrdí, že nic, nikoho nevidí, necítí, neslyší…někdy je na vině velký strach, někdy malá důvěra, že je toto vůbec možné. V takových případech odvádím duši sama, když to jinak nejde, ale chci přítomnost někoho z rodiny, nebo přátel, abychom mohli učinit to, co je potřeba.

Letos máme naplánovaný zájezd do Chorvatska. Bude určen hodně pro ty, kteří mají s přivtělenými dušemi nějakou zkušenost, nebo je vnímají a chtějí je popřípadě odvádět, samozřejmě – správným způsobem. Místo, kam už řádku let jezdíme je velmi příjemné. Ostrov Pag má spoustu zajímavé energie, která jen podpoří záměr, který většina z nás hledá. Navíc se po válce v bývalé Jugoslávii stále objevují další duše, které potřebují pomoc. Takže, kdo máte pocit, že je to také Váš cíl, tak se můžete informovat o podrobnostech. Samozřejmě je tento pobyt věnován i dalším aktivitám, kterých se můžete, nebo nemusíte zúčastnit. (editlp)

20.10.2012

Je na čase napsat něco nového a tentokrát je toho více, než dost. Je zřejmé, že o tohle téma je čím dál větší zájem, což mě těší. Přivtělené duše přestávají být tabu, lidé se konečně přestávají bát mluvit o svých myšlenkách, problémech a podezřeních, že je v jejich okolí nějaká zatoulaná duše. Mnozí z Vás je i vidí, ale doposud o tom nemluvili, aby nebyli pokládáni za blázny.

Před necelými dvěma týdny jste mohli sledovat reportáž Na vlastní oči…pozván byl pan Andrej Dragomirecký. Bohužel se tento vstup paní redaktorce příliš nepovedl. Bylo vystříháno vše podstatné, že ti, kteří se na podobné téma dívali poprvé nevěděli, o čem je řeč. Téma přivtělených duší zde bylo představeno, jako nějaký blábol a pan Dragomirecký byl nazván panem Klímou novodobým guru. Je to velká škoda, že v tomto pořadu neuvedli, že pan Dragomirecký je také profesorem baltické akademie psychologických věd, dlouholetým pracovníkem výzkumného ústavu psychiatrického v Praze ap. Divákovi by bylo hned zřejmé, že zde redaktorka nemluví s amatérem, nýbrž s člověkem, který má svou teorii velmi dobře zpracovanou a také vyzkoušenou úspěšnou praxí. Pro příště se budeme s tímto tématem setkávat spíše na soukromých videích, které umístíme na své stránky.

Nestačím se divit, s čím občas lidé přijdou. Navštěvují mě hlavně proto, že potřebují s něčím pomoci, nebo že je něco trápí. Pokud nejsou z Brna, snažím se je poslat k některému z kolegů, který je blíže jejich bydlišti. Minulý týden mi takovou jednou klientkou bylo sděleno, že ten, koho jsem doporučila, tak prý neumí odvádět duše. Stává se to bohužel i při sezení, kdy má klient pocit, že si má sezení vést sám. Kdyby si uměl pomoci, tak se naskýtá otázka, proč se svými problémy k někomu chodí…? Takže, než se rozhodnete se objednat na regresní terapii, nebo s podezřením na přivtělené duše, je nutné si uvědomit, že je žádoucí poslouchat pokyny terapeuta a nesnažit se do sezení zasahovat. Jen tak totiž dosáhnete pomoci…navíc terapeut je za sezení zodpovědný, ne klient.

Ale teď už nové případy z praxe. Mnozí z Vás se domnívají, že nejdou schopni s dušemi sami mluvit. Je to velký omyl. Telepatické schopnosti máme všichni a všichni je (i nevědomě) používáme. Minulý týden přišel na sezení sympatický mladý muž…přišel se spoustou zdravotních problémů, které se mu spustily někdy před 12 roky. Podstoupil různá vyšetření, ale nikde se nedozvěděl, co mu vlastně je. Zprvu nikoho neviděl při tom, když jsem ho nechala prohlédnout. Jedna z přivtělených duší mu zakrývala pohled na vše, co se jeho týkalo. Po malém zákroku již viděl vše zřetelně a komunikoval s dušemi úplně lehce. Zjistili jsme jich u něj asi 7 a jakmile jsme zpracovali jejich traumata a důvody, proč u něj byly, tak byly všechny bezpečně odvedeny do Světla. Byl velmi překvapený, že s nimi tak lehce mohl mluvit. Po chvíli jej však přepadly pochyby, zda si něco nevymýšlel. Odcházel, tak trochu nejistý, ale slíbil, že do týdne zavolá, jak se mu vede. Včera mi zazvonil telefon a slyšela jsem příjemné zprávy. Po zdravotní stránce se cítí lépe a je prý takový živější, čerstvější. Tak jsem se zeptala, zda ještě pochybuje o tom, co mi říkal po sezení. Smál se, že je to tak jednoduché.

Dalším zajímavým klientem byla žena, která přišla s tím, že se jí snad muži vyhýbají…je už asi 8 let sama a neví, čím to může být. Když jsme rozebrali to, co se přihodilo před těmi 8 lety…tak řekla, že nic. Po chvíli však dodala, že asi v té době jí zemřela babička, se kterou se měly moc rády. Tak jsme se podívaly, kde babička je. Paní byla překvapená, když slyšela odpověď: „No přece tady, konečně!“ Babička zde zůstala, protože vnučka snášela její odchod velmi těžce. Vzpomíná si, že po její smrti často říkala: „Babičko, proč jsi mě opustila.“ Tak se babička rozhodla, že s ní zůstane. Zajímavé bylo to, že se jí snažila radit v jejím životě tak, jak to dělala za svého života. Když se o tuto klientku ucházel nějaký muž, babička ho odehnala, prý má na mužské čas. Prostě se snažila jí sama vybrat muže, který by se však líbil jí, nikoliv vnučce. Tak jsme s babičkou všechno probraly a ta se rozhodla, že do toho Světla přece jen půjde. Pochopila, že každý má svůj život a má si za něj být zodpovědný. Jakmile byla babička odvedena, tak si paní uvědomila, že se po babiččině smrti chovala dost podobně, jako ona.   Divila se, že jí nedošlo, že je babička stále s ní.

Celkem hodně lidí ke mě přijde, protože jim někdo řekl, že jsou prokletí…že u sebe mají přivtělené duše ap. Ve většině případů je to však jinak. Na prokletí se toho svádí hodně. Ne, že by s ním někdo nepřišel. Jenže to není tak časté. Na prokletí přijdeme spíše v regresi, někde v dávné minulosti a to, co řešíme, je většinou „banální“ problém. Je dost těžké, když přijde klient, kterému bylo sděleno, že toho u sebe má moc (duší) a je prokletý. Když se ptám, jestli má nějaké problémy, většinou řekne, že žádné. Nakonec ho nechám se prohlédnout a málo kdy se stane, že se něco najde. Z toho je jasné, že mnoho lidí poslouchá ty, kteří sice mluví zajímavě, tajemně, ale tak nějak mimo realitu.

Setkala jsem se i s paní, která prý také odvádí duše…jenže mi tvrdila, že když jsou odvedeny do Světla, tak se již nemohou narodit, prý se jejich duše spálí. Nestačila jsem se divit, co jsem si vyslechla o tom, jak to dělám špatně. Takže Vás bude určitě zajímat, jak to všechno je a také, jak jsem na tohle přišla.

Vše, co vím je z kurzů u pana Dragomireckého a z vlastní praxe. Při procházení minulými životy se často setkávám s tím, jak někdo zemře…většinou duše odchází do Světla s pomocí svého Anděla strážného. Pokud je tady však drží nějaké trauma, tak zde zůstávají. Mnohdy by chtěly po čase už odejít, jenže neví, jak se tam dostat. Odchod do Světla jsem tedy začala „studovat“ u klientů, kteří zrovna (v minulosti) zemřeli. Najednou mi také došlo, že intuice, kterou běžně v životě  používáme, tak duším chybí. Mám nejspíš pocit, že naší intuicí je náš životní průvodce – Anděl strážný. Provází nás celým naším životem, ale jakmile opustíme své fyzické tělo, nemůže už s námi dál zůstat. Jeho poslední pomocí je odvedení do Světla, kam duše patří. Jenže, když zemřelého něco trápí, nebo má vztek, myšlenky na pomstu, nebo se nedovede odpoutat od hmotných věcí, nebo lidí, tak neodejde! Anděl musí odejít sám a duše zde zůstává…

Když někdo z klientů v regresi zemřel a odcházel do Světla, tak si přítomnost světelné bytosti uvědomoval. Většinou lidé pociťují mírný tak nad hlavou a stoupají vzhůru. Nakonec se ocitají v zářivě bílém prostotu, kde vidí spousty dalších duší, jako jsou oni sami. Také si tam všímají větších bytostí ze Světla, kteří je tam vítají a směrují jejich cestu dál. Lidé mi popisují, že je tam s nimi dobře zacházeno, je tam klid a úžasné uvolnění. Často se tam setkávají se svými blízkými. Velmi často v tom Světle dostávají možnost projít si svou minulost a je jim nabídnuto, že si sami mohou vybrat svou další cestu – další život. Ta doba pobytu ve Světle je různá. Někdy trvá jen pár týdnů, někdy jsou to však i desítky let. Každá duše se tam cítí „doma“, proto jí jde o to, aby se tam mohla jednoho dne vrátit a už se sem, do běžného lidského života nevracet. Duše jsou v tomto Světle „uvědomělé“…ví, že si musí splnit to, co jim bylo předurčeno a nedělat chyby. Často si pak duše vybírá i obtížný život v domnění, že ho zvládne a bude tím pádem mít za sebou větší splněnou část. Jenže jsme lidé chybující…a navíc si při narození, nebo po prvních letech letech života nedovedeme vzpomenout, proč jsme sem přišli. Potom v životě hořekujeme, jak to máme těžké, jak se nám něco nedaří…a přitom jsme si to vybrali sami. Máme však alespoň my, co žijeme v takové zemi, jako je naše velké štěstí. Netrpíme hladem, máme střechu nad hlavou, je nám v zimě teplo….a málo si toho vážíme. Jiní tohle nemají a přece dovedou být i šťastní. Chtělo by to velké zamyšlení…

Příště více případů z praxe… (editlp)

8.6. 2012

Dnes se podělím o pár zajímavých sezení, kde se jednalo o přivtělené duše. Jak se zdá, neustále přibývá klientů, kteří mají problémy a nakonec se ukáže, že za to mohou přivtělené duše.

Navštívila mě paní středního věku s tím, že bere asi 3 týdny antidepresiva. Po krátkém povídání, jak se jí projevuje její „diagnoza“ mě bylo jasné, co se bude dít. Jenže paní stejně, jako mnoho dalších existenci duší neuznávala. Tak jsem jí řekla, ať si třeba myslí, že si vše vymýšlí a ať jen odpovídá na moje otázky. Bylo zajímavé, jak reagovala na to, když před sebou po vyzvání uviděla postavu. Dozvěděla se, že je to její kamarádka, která která před několika měsíci zemřela po těžké nemoci. Hodně si při sezení paní poplakala. Najednou pochopila, jak to všechno je. Vzpomínala jen na poslední dobu s ní, jak ji kamarádka povídala o svých problémech a chtěla po ní, aby na sebe dávala pozor. Paní ji neustále povzbuzovala, že vše bude dobré a vyléčí se. Jenže, když kamarádka zemřela…chtěla ji upozornit na to, že neměla pravdu, že nakonec to skončilo jejím úmrtím. Proto paní měla deprese, které byly spojené s tím, že se něco stane, že také zemře, že se má více pozorovat ap. Bylo to natolik nesnesitelné nutkání, že nakonec navštívila lékaře a ten jí poslal k psychiatrovi. S paní jsem byla ještě asi měsíc v kontaktu. Byla jsem zvědavá, jak zvládá novou situaci a jestli ještě bere prášky. Bylo příjemné slyšet, že přiměla doktora k tomu, aby s ní postupně prášky vysadil. Dnes je paní opět v pořádku a na duše – na ty už věří.

Dalším klientem byl mladý muž, který přišel s tím, že ho stále bolí levé rameno. Už prošel všechny vyšetření, ale nikde mu nic nenašli. Nějaká regresní terapie, nebo téma duší, mu byly na hony vzdálené…ale chtěl už vyzkoušet cokoliv, jen aby se té nesnesitelné bolesti zbavil. Při sezení, kdy si procházel v minulých životech úrazy levého ramene byl celkem klidný, ale rameno ho bolelo čím dál více. Až při druhém běhu, kdy si vybavoval události, kdy způsobil někomu takovou bolest přišel k inkarnaci, kde jako nájezdník uťal levou ruku v rameni mladé ženě. Bylo to v zápalu boje a on si tuto činnost ani neuvědomoval – že někomu způsobil tak těžké zranění. Tak jsme se zeptali, kde je duše té ženy dnes…byla u něj. Neustále mu vyčítala, že za hrozných bolestí po třech dnech zemřela. Umírala s myšlenkou, že bude do konce života trpět. Když se podíval dál, do toho svého života, zjistil, že se mu skutečně nedařilo. Časem ho opustila rodina a všichni blízcí. S duší mladé ženy jsme provedli odpuštění a řádně jí odvedli do Světla. Mladík si prošel ještě pár dalších životů, aby se všechny situace s bolavým levým ramenem vyřešili a ukončili jsme sezení. Bylo velmi pěkné, že po otevření očí hýbal s levou rukou do všech směrů a rameno ho nebolelo. Volal asi po měsíci, že bolest zmizela při sezení a už se nevrátila. Tak nejen zpracování všech událostí pomůže, ale i kontrola případných duší ze starých inkarnací nám může způsobit problémy.

Další případ je z kurzu, na který jsem se jela podívat v květnu. Byl tam kolega, kterého trápily bolesti hlavy a celkem dost nesnesitelné. Když jsme začali pracovat, objevovaly se mu vjemy různých tvarů na hlavě, uvnitř hlavy a působily mu velké bolesti. Šli jsme proto po těchto pocitech a zjistily stará napojení na civilizace mimo naši Zemi. Byla to velmi zajímavá práce…ta napojení z minula působila i dnes a byla zodpovědná za dnešní bolesti. S tímto problémem jsme však museli zajít do Duchovního města Zezirath, kde mu byly staré implantáty vyjmuty.

Jak je vidět, ne za vše mohou přivtělené duše. Znova jsem se přesvědčila, že základem je zpracovat daný problém v celé minulosti a případné duše překontrolovat a odvést. Poté je práce hotova a dané problémy mizí.

Spousta regresních terapeutů nepracuje správně. Buď pouze odvádí duše a dál se nezajímá o problém – čímž nezmizí…nebo nepracují s dušemi a tím je práce také nedokončená. Hodně těchto terapeutů absolvuje kurzy u „učitelů“, kteří sami nemají dostatek zkušeností a chtějí jen vydělávat. O kurzy je v poslední době velký zájem, jenže je nutno si dobře vybírat, ke komu jedeme. Nejlépe tam, kde je počátek…jet na kurz k autorovi této terapie, je k nezaplacení. Zajímavé je i to, že jeho kurzy jsou oproti druhým levnější. (editlp)

21.2. 2012

Dnes se s Vámi mohu podělit o své osobní zkušenosti. Mám za sebou těžké období, zemřela mi maminka. Znamenalo to  hlavně to, že jsem za ní přicházela skoro denně do nemocnice. Za celého půl roku, co jsem v těchto zařízeních byla častěji, odvedla jsem velké počty duší, které se tam pohybovaly. Všimla jsem si poté hlavně toho, že pacientům se jejich stav ve většině případů zlepšil. Zajímavý je i důvod těchto duší, proč v nemocnicích zůstávaly, když opustily své hmotné tělo. Nejčastější odpovědí bylo – jsem přece v nemocnici a oni mě tady léčí.  Neuvědomovaly si to, že zemřeli.

Poslední půlrok byl tedy pro mě hodně náročný hlavně po emocionální stránce. Koncem roku jsem už pociťovala jistou únavu a maminčin stav se horšil. Některá oddělení brala bohužel starého člověka, jako přítěž, kde není již potřebná nějaká léčba. Na jiných odděleních byl názor odlišný a snažili se skutečně pomoci. Těsně po Novém roce jsem se dostala do stavu, který by se dal pojmenovat bezmoc. Přisuzovala jsem to situaci, která byla z lidského hlediska těžká. Během několika dnů jsem si však začala uvědomovat, že moje myšlení je zastřené, jako by cizím vlivem. Byla jsem však natolik ovlivněná těmi pocity, že jsem nebyla schopna s tím sama něco udělat.  Oslovila jsem proto kolegyni, zda by se na mě nemohla podívat a popřípadě pomoct. Nevěděla jsem, kdy si na mě najde čas a doufala, že to bude brzy. Druhý den ráno mě bylo ještě „všelijak“, ale kolem 10h. dopolední jsem to opět byla já! Zapnula jsem počítač a otevřela poštu. Byla jsem spokojená, protože mi kolegyně napsala, že vše před chvílí udělala. Prohlédla mě a našla u mě přivtělenou duši, která se u mě připojila v půlce prosince v nemocnici. Byla to žena, která zemřela při operaci mozku. Cítila se na dně a prožívala úplnou bezmoc. Kolegyně popsala všechny moje pocity, které jsem u sebe zaregistrovala během posledního měsíce. Samozřejmě s tou ženou zpracovala její trauma a řádně ji odvedla do Světla.

Byla to pro mě velká zkušenost. Nebyla to samozřejmě první duše, kterou jsem u sebe měla. Jenže tentokrát to bylo jiné. Její zoufalství bylo tak silné, že dokázala své emoce přenést na mě. Sama jsem si tedy vyzkoušela, jaké to je, když  Vás ovlivní přivtělená duše s velkým traumatem a navíc, psychického rázu. Já si samozřejmě uvědomila, že něco není v pořádku, ale nemohla jsem s tím sama cokoliv udělat.

Co z toho vyplývá? Je dobré zajímat se o lidi blízké ve svém okolí. Vy si nejdřív všimnete změny, která se s nimi děje. Málo kdy se dá očekávat, že si člověk řekne sám, že je někým ovlivněn a potřebuje pomoc. Mě v tom pomohla moje praxe, ale tu druzí nemají. Často se dlouho dobu trápí pocity, které je postihly tak nějak bez důvodu. A tam je velmi dobré nechat člověka překontrolovat a vyloučit přítomnost duše.

Další zkušeností a velmi cennou je to, že duše zemřelého člověka by se něměla vždy odvádět těsně po vyjití z těla. Je dobré nechat duši zažít ten pocit uvolnění a radosti, že  není stísněna hmotným tělem. Nechat duši, aby se mohla podívat na místa jí milá a navštívit ty, které měla ráda. Netrvá to dlouho, postačí dva, tři dny a je připravená odejít do Světla. Některé duše odcházejí hned, protože pochopily, že jejich pouť zde již skončila – alespoň na nějakou dobu. Každý člověk je jiný a každá duše jedná podle toho, jaký je její konec pozemského bytí po současném životě.

Většina lidí, kteří jsou smířeni se svým koncem se často ptají, co bude dál. Je to v nás asi zakódováno, abychom někde nebloudily. Důležité je spolu mluvit za života a zajímat se o potřeby svých blízkých.   Po úmrtí je dobré zapálit svíčku. Dělá se to již  tisíce let a málo kdo si uvědomí proč. Plamen svíce evokuje duši vzpomínku na Světlo, ze kterého přišly do nového života a měly by se tam zpět navrátit. (editlp)

27.11. 2011

Po delší přestávce dnes mohu pokračovat v informacích o duších. Jsem za poslední dobu hodně vytížená, neboť se ozýváte z celé ČR. Děkuji Vám tímto za důvěru a současně i za nové informace, které se týkají přivtělených duší.

V posledních týdnech a měsících přibývá dotazů od klientů, kteří se buď sami léčí s psychiatrickými potížemi, nebo od lidí, kteří mají ve své rodině, či blízkém okolí člověka s psychickými problémy. Donutilo mě to tedy k tomu, abych se na problematiku „léčby“ podívala blíže. Kdybych chtěla vše shrnout do jediné věty, tak by zněla: „Jsem zděšena.“ Podívala jsem se příbalových informací psychofarmak, kterých jsem našla něco přes 200 druhů (a to nejsou všechny). Co mě však vyděsilo? V odstavci Nežádoucí účinky je ve většině psychofarmak spousta problémů a to nejen fyzického rázu. Jsou to třeba srdeční arytmie, třes, čili postižení nervové soustavy, hodně žaludešních potíží, oslabení ledvin a jater. Mohla bych ještě dlouho pokračovat. Po stránce psychické je u 90% psychofarmak zhoršení původních potíží. Zvýšení a prohloubení depresí, dokonce i sklony k sebevraždě! Údajně jen z počátku, než si organismus zvykne na látky v těchto preparátech obsažených. Připadá mi to celé hodně znepokojivé.

Snažila jsem se kontaktovat nějakého doktora z oboru psychiatrie. Není však z jejich pohledu žádoucí, aby se o tomto tématu s někým mimo lékařské prostředí bavili. Nezajímá je ani pohled tz. z druhé strany, ani možnost jiného řešení, než psychofarmatickou léčbou. Měla jsem však štěstí….přes jednu kolegyni jsem získala aspoň názor psychiatra, který pracuje v nejmenovaném ústavu v Čechách. Jeho sdělení bylo takové – psychofarmaka ve většině případů působí, jako tvrdé drogy a není vůbec lehké přestat je užívat. Abstinenční příznaky jsou mnohdy silnější, než u drog a proto hrozí absolutní kolabs organismu, který může skončit i smrtí. Jak z toho tedy ven? Tento lékař mi sdělil, že každý pacient má právo vědět, které „léky“ jsou léčivé a které jen otupí mysl. Také může požadovat, aby pod lékařským vedením mohl přestat tyto léky užívat a nahradit je buď méně škodlivými, nebo se jich zbavit úplně. Myslím, že je to celkem dobrá informace. Ti, kterých se toto sdělení týká – obraťte se na své psychiatry a požadujte vše vysvětlit a určit léčbu, která je buď účinná a pokud není, tak se léků s jeho pomocí zbavte a hledejte pomoc jinde.

Co se týká přivtělených duší – v poslední době jsem se zaměřila na to, co je u lidí drží, co je k nim skutečně přitahuje. Je to celkové oslabení, ne však fyzického rázu. Přitahuje je oslabená psychika, tedy starosti, stres, propadání některým zájmům, veškeré drogy i alkohol. Je tedy tímto jasné, že duše přitahují osoby, které jsou oslabeny psychicky. Pokud by byli oslabené osoby i po tělesné stránce, tak duše příliš nezajímají. Potřebují z člověka vysávat jeho životní sílu a tím ho oslabují samy. Pokud zde není nějaké karmické propojení mezi danou osobou a duší, tak přivtělená duše se odpojí od člověka silně fyzicky nemocného, nebo při obrovské únavě a připojí se k tomu, kdo na tom není tak fyzicky zle.

Z totoho zjištění lze usuzovat, že konzumace psychofarmak, drog a alkoholu duše přitahuje. Je to z toho důvodu, že se daná osoba sama „nehlídá“ a duše tím pádem k sobě bez problémů pustí. Vzpomínám si na klientku, která měla diagnostikovanou smíšenou depresivní poruchu (není zde nic definováno) a také se sebepoškozovala. I když užívala psychofarmaka, tak ji tyto stavy neopouštěly. Více, či méně měla depresi téměř denně a sebepoškozování pokračovalo dál v celkem krátkých intervalech. Po odvedení přivtělených duší si neublížila. Návrat nastal téměř po roce a půl. Přemýšlela jsem tedy, proč po tak dlouhé době opět selhala (tak to ona nazvala). Došlo mi tedy jediné…pokud tento člověk bere dále farmaka ovlivňující psychiku, může se po čase připojit nějaká duše, která ji opět vrátí nápad, aby si něco udělala. Naštěstí měla tato žena na tu bídu celkem dobrého psychiatra. Na její žádost byly postupně snižovány dávky léků a později zůstala jen u lehkého preparátu, který může použít jednorázově. Bylo velké překvapení, že se již podobná situace neopakovala a vymizely i dřívější deprese. To jen pro příklad.

Často mi lidé píší, že potřebují překontrolovat, mají často psychické problémy, léky neberou. Tam je radost pracovat. Jenže….spoustě lidí se nelíbí způsob, že mají být hlavními aktéry při tomto procesu. Většina si totiž myslí, že to za ně může udělat někdo jiný. Je to velká chyba. Každý, kdo u sebe nějakou přivtělenou duši (nebo více duší) má, tak by měl vědět, že jsou u něj z určitého důvodu. Mě osobně by nestačilo, aby mi někdo sdělil proč u mě duše setrvala. Zajímalo by mě, z jakého důvodu ke mě přišla a co je jejím cílem. Navíc si spousta lidí myslí, že odvádění duší je jen výsadou vyvolených. Není to pravda. Všichni jsme vnímaví a když se narodíme, umíme vše, co nás později v životě překvapuje. Tuto schopnost vnímání ztrácíme výchovou, pobytem v kolektivu (školka, škola) a tak nějak vše, co z této sféry umíme – zapomínáme. Ten, kdo se chce později této problematice věnovat se musí jaksi rozpomenout a vytáhnout na povrch to, co měl již na začátku. S dušemi komunikujeme telepaticky , což většina lidí považuje za nemožné a myslí si, že to nedovedou. Při osobním odvádění  klient takto s duší komunikuje a nedělá mu to žádné problémy. Navíc se dozví, kde udělal nějakou chybu, kdy se k němu duše přivtělila. Nakonec se mu zvedne i sebevědomí, když duše na konec odchází do Světla. Dokázal to! Tak je dobré si uvědomit, že můžeme spoustu věcí, o kterých se nám ani nezdá.

Je dobré si uvědomit, že my sami by jsme měli být účastni našemu uzdravovacímu procesu. Ne, jako diváci, ale jako ti, kteří chtějí také pochopit, proč ty problémy máme. Pokud to nepochopíme a práci za nás odvádí někdo jiný, problém se často vrací…přicházíme o osobní zkušenost a to hlavní – pochopení. (editlp)

10.9. 2011

Dnes napíšu něco z posledních odvádění přivtělených duší. Už dříve jsem psala o případech schizofrenie a jejich řešení pomocí Hlubinné abreaktivní psychoterapie. Během posledních tří týdnů se mi ozvali tři lidé, kteří mají diagnostikovanou schizofrenii. Postupně u všech byly odvedeny přivtělené duše a…. nastala úleva. Neslyší hlasy…jsou klidnější a mají pocit, že se u nich hodně změnilo. Málo kdo si však uvědomí, že toto „onemocnění“ nemusí mít jen příčinu v přivtělených duších. Mnohdy je potřeba zpracovat tento problém auditem, tedy klasickou regresí.

Je však zajímavé, proč se tyto duše přidávají k lidem a způsobují schizofrenii, deprese a další psychiatrické a psychické problémy. Při komunikaci s těmi to dušemi se lze dozvědět příčinu toho, proč k danému člověku přijdou. Časté jsou případy, že si někdo z těchto lidí zkusil užívání drog, nadměrně požíval alkohol, nebo jiné látky ovlivňující psychiku. Člověk se tak stává snažším cílem a vlastně dovolí duším, aby se k němu přidaly. Z počátku si nemusí nikdo uvědomit, že jeho chování a konání je ovlivněno přivtělenou duší. Může se cítit pouze unaven, nebo, jako by bez nálady. Také se však může cítit dobře a zažívat něco, co ho uspokojuje. Záleží na duši, jaká je a jakou má taktiku.

Z komunikace s těmito dušemi však lze zjistit,  že jsou u daného člověka cíleně a jeho neřest (drogy, alkohol) potřebují pro své uspokojení. Zvláště, pokud jde o duše alkoholiků, nebo drogově závislých lidí. V léčebnách a zařízeních je však to nebezpečí, že tyto duše mohou přecházet z jednoho člověka na druhého…mají na výběr lidí dost. Jsou ovlivněny antidepresivy a dalšími psychofarmaky a tím jsou pro ně tito lidé lépe přístupní. Pak se tedy stává, že člověk je z éčebny propuštěn domů a je mu stále hůř. Problém byl utlumen, ale bohužel nevyřešen.

Minule jsem napsala výzvu pana Dragomireckého (v Akcích), kde nabízí bezplatná sezení za účelem zbavení se schizofrenie. Tato výzva je však podmíněna tím, že daný člověk s diagnózou schizofrenie bude souhlasit se zveřejněním v lékařských kruzích. Znamená to tedy to, že pokud je vyléčen, lze toto vyléčení dokázat na jasných případech. Bohužel lidé mají obavu z toho, že přijdou o své důchody, pracovní neschopnosti…a tak dále. Je to velká škoda, neboť z tohoto důvodu se bude schizofrenie a další psychiatrická onemocnění „léčit“ tak, jako doposud. Neustále budeme mít kolem sebe lidi, kteří mohou být zdraví, ale z nějakého důvodu nechtějí. Bylo by proto dobré, aby si každý rozmyslel, jestli chce stále být na někom závislý, nebo žít svůj vlastní život a ve vlastní režii. (editlp)

2.8. 2011

Hodně Vás zajímá, co se děje ohledně duší. Přesto má spousta lidí velký strach o tomto tématu jen mluvit. Stačí si však uvědomit, že i my jsme duše. Jen s tím rozdílem, že v současné době máme své fyzické tělo a ty, které prostě není vidět jej nemají. Nedávno jsem si psala s jednou mladou paní, od které jsem duše odváděla na dálku. Byla hodně vystrašená, že by asi omdlela, kdyby takovou duši viděla. Její představou byla postava, která má díry místo očí a působí, jako z hororu. Pravdou je, že lidé se hodně v posledních desetiletích dívají na podobné snímky, zfilmované lidmi, kteří se musí popadat za břicho radostí, že jejich film má takový ohlas.

Většina duší se nám zjevuje v podobě, jako měly ve své poslední inkarnaci. Naši příbuzní, kteří již odešli se zjevují spíše mladší, než když odcházeli. Potom jsou i případy, kdy se duše zjevuje i se svými zraněními a nakonec ty, které vypadají opravdu hrůzostrašně.

Ta skupina duší, které můžeme vnímat v „lidské“ podobě jsou duše, které nechtějí přímo ubližovat. Jsou to jen duše lidí, kteří odcházeli a zůstalo jen působení traumatu, kvůli kterému nebyly schopny do Světla odejít. Tymilé duše, to jsou většinou naši příbuzní a přátelé. Ty, které jsou nazlobené, tak jsou zahlceny myšlenkou na pomstu, na poslední hádku, nebo jinou podobnou událost. Duše, které se nám zjevují se svými zraněními nás nechtějí vystrašit. Pouze upozorňují na to, co se jim stalo a to přímo svým vzhledem. Níže uvedu nějaký případ pro představu. Dále jsou to duše, které nás chtějí rády postrašit, vyděsit. Ve velké většině případů jsou to  duše bývalých černých mágů a těch, kteří se intenzivně zabývaly černou magií.

Před nějakým tím rokem ke mě přišla paní s tím, že jí po bytě chodí mrtvý muž. Byla hodně vnímavá, tak si ho všimla hned, jak se objevil. Daly jsme se do práce a ona se na něj nechtěla ani podívat, natož si ho vybavit. Prý byl už v rozkladu…Poprosila jsem ji, aby to přece jen zkusila a pokračovaly jsme sál. Tento muž se takto toulal už 8 let. Šel jeden večer z vesnické hospody, mírně opilý…Bydlel ve vedlejší vesnici, takže ho čekala cesta podél silnice. V jednu chvíli ho srazilo auto. Byl nárazem odmrštěn mimo silnici, kde zemřel v příkopu. Potom už jen čekal u svého těla a vzrůstal v něm vztek, že ho nikdo nehledá. Objevili ho náhodně asi po třech týdnech. Ukazoval se tedy tak, jak byl nalezen. Vztek v něm stále přetrvával. Říkal, že jeho žena ho nehledala. Když se však šel za ní (už jako duše) podívat, nevnímala ho. Pracovali jsme intenzivně dokud se nedozvěděl, že po něm pátrali už od toho inkriminovaného večera. I po osmi letech, když se podíval domů tak zjistil, že jeho žena na něj pořád myslí. Popadla ho lítost, konečně pochopil…Postupně se při komunikaci měnil. Nakonec byl viděn, jako za svého života, bez jakéhokoliv zranění.

Při jednom odvádění duší v rodinném domku jsem přišla na duši vojáka, někdy z dob napoleonských bojů. Měl krvavá zranění, kerá nevypadal vůbec pěkně. Byl dosekaný šavlí všude, kam se člověk podíval. Při této komunikaci jsem se dozvěděla, že byl do bojů nahnán proti své vůli. Nechtěl bojovat, nechtěl ze svého domova odejít, ale musel. Zjevoval se tam nejen majitelům obydlí, ale i v okolí. Všem dával najevo tu nespravedlnost, že bojovat nechtěl a takto skončil jeho život. Jakmile bylo zpracováno trauma, bylo jeho tělo (v jeho mysli a v pohledu druhých) nepoškozené, bez ran.

Tyto dva případy, které jsem vybrala jsou snad důkazem toho, že tyto duše nás nechtějí strašit. Poukazují jen na své trauma, kterým prošly a nedokázaly se s ním smířit. Zpracováním se vše obrací v pochopení a tato duše může v klidu odejít tam, kde měla být v okamžiku, kdy opustila své tělo.

Rozzlobené duše…přišla paní, která koupila dům, ve kterém prý straší. Chodí za ní údajně starý muž a budí ji, nadává, že má vypadnout. Po asi měsíci se začíná bavit se sousedy a ptá se na předchozího majitele. Dozvídá se, jak muž vypadal…přesně tak, jak ho vnímá ona každou noc. Když ke mě přišla, byla už rozhodnutá jít k doktorovi, ať jí dá prášky na spaní a když prý to nepomůže, nechá se zavřít na psychiatrii. Daly jsme se do toho ihned. Byl to skutečně předchozí majitel. Zemřel stářím v nemocnici, ale sotva, co opustil tělo, taks e vrátil domů. K jeho nelibosti pozůstalí dům prodali, což mu vadilo. Tomuto pánovi by vadilo, i kdyby tam žili jeho příbuzní. Dům byl podle něj jen jeho, protože si ho sám postavil a nikdo nemá právo ho obývat, jen on. Byl to tvrdý oříšek…Nakonec pochopil, že život není jen jeden. Podíval se na to, koho měl vůbec kdy rád a sám nakonec vyslovil přání, že chce již odejít. Ke konci byl milý a paní se omlouval, že ji dohnal téměř k šílenství. Tato paní volala už druhý den, že večer v klidu spala a nic se nedělo. Potom se ozvala asi za měsíc s tím, že je vše v pořádku. To je případ naštvané duše.

Jednou jsem cítila, že u mě někdo je. Už to poznám, tak neotálím a hned se pustím do práce. Byla jsem hodně překvapená, když se mi zjevil starý Indián. Měl na hlavě lebku vlka i s kůží a vypadal celkem nervózně. Dozvěděla jsem se, že zůstal na tomto světě, aby se pomstil. Byl to šaman, který se vydal jednoho dne do hor, aby tam meditoval. Když se po čase vracel do své vesnice našel ji vypálenou jen se spoustou mrtvých těl svých blízkých a členů kmene. Vykonal obřad, všechny mrtvé pohřbil a vrátil se zpět do hor přemítat o pomstě za ty mrtvé. Ani si neuvědomil, že uplynulo více, než 250 let. Nakonec si všimnul, že okolí se nějak změnilo…tak zkoumal celé pláně a široké okolí. Nakonec se objevil i u mě. Byla to nádherná komunikace. Vyprávěl mi o své kultuře, zvycích a o tom, jak žili. Indiány Severní Ameriky mám moc ráda, proto pro mě bylo cenné si s ním popovídat. Odcházel až po delší době. Já měla radost z toho, co mi vypráví a on byl spokojený, že vše může někomu říct. Odcházel vyrovnaný a šťastný, že se může někdy příště se svými blízkými setkat znova.

„Zlé“ duše. Někdy se naskytně příležitost, kdy narazím na duši, která s těmi předchozími má velmi málo společného. Lidem se může objevit snad v jakékoliv podobě. Moje první setkání bylo pro mě těžké. Zjevila se mi při jedné akci postava, hodně tmavá a vysoká asi 3 m. Stála jednomu člověku za zády, mírně skloněná a své ruce měla položené křížem přes jeho srdce. Ten člověk byl bledý, skoro do bíla. Nebylo mu nejlépe, sám říkal, že co přijel, necítí se ve své kůži. Tak začalo odvádění. Tato duše se vydávala za nejmocnějšího, snažila se na mě útočit (bylo mi zle až od žaludku)…ale nakonec se komunikac zdařila a jak pokračovala, postava se zmenšovala, byla světlejší a nakonec přede mnou stál malý stařík. Uvědomil si, co způsobuje a také to, že to není správné. O nějakých více životech ani nevěděl…nakonec byl v klidu odveden do Světla.

Jednou jsem si všimla, že u klientky je přivtělená duše. Byla hodně vzteklá (paní byla hodně nervózní). Dělala proti nám výpady, měnila podoby…vypadala celkem hrůzostrašně. Tvrdila nám, že je samotný ďábel. nakonec jsme se dozvěděly, že chytá duše, co zrovna vycházejí z těla a dělá si z nich služebníky. Hodně lidí dovedla i k sebevraždě, nebo k zabití někoho jiného. Člověk by řekl, že byla hodně nebezpečná a zlá. Navázat s ní komunikaci bylo těžší, ale nakonec se zdařilo. Trvalo to celkem delší dobu, než byla odhodlána, že odejde do Světla. Jenže vědoma si svých činů měla tato duše strach z trestu. Nakonec však pochopila, že se jednoho dne stejně Světlu nevyhne, tak proč neodejít teď. Musela však svolat všechny duše, které za asi 400 let otročila. Musela jim vysvětlit, jaks e věci mají a vzít je do Světla sebou. Bylo to hodně zajímavé odvádění. Když tyto duše odcházely a bylo jich přes tisíc…tak ta duše čekala, až všichni v pořádku odejdou a šla, jako poslední. Bylo úžasné, že si uvědomila své chyby, vše co napáchala a snažila se nakonec svědomitě, aby tady žádná z těch polapených duší nezůstala.

To bylo jen pár příkladů. Popsala jsem ty, které mi utkvěly v paměti, ať už tím, že některé příklady byly z těch prvních a některé mě zaujaly svou charakteristikou. Každé odvádění zbloudilé duše je jiné. Některé lehké, jiné těžší, ale závěr je vždy moc pěkný. Když zbloudilá duše najde konečně svůj klid a pochopí, co lepšího si přát….

Takže jsou to zlé duše, nebo jen nevědomé? Já se přikláním k tomu druhému. Spousta zla a nejen mezi dušemi je tvořeno nevědomostí. Pokud se lidé oprostí od myšlenek, že práce s dušemi je blbost, přijdou na spostu věcí a stanou se vědomějšími. Neplatí to samozřejmě jen v případě duší, ale všech činů, co my lidé vytváříme. Neměli bychom jít ve stádu, jako ovce, ale meli bychom přemýšlet, co děláme a jak. Něměli bychom věřit všemu, co slyšíme,a le měli by jsme se sami přesvědčit, jak to ve skutečnosti je. Všem by nám po velice krátké době bylo lépe. (editlp)

1.6. 2011

Práce je pořád dost, podle mě dokonce pořád přibývá. Přestali se ozývat lidé, kteří si to chtěli jen vyzkoušet a nahradili je potřební, kteří mají skutečně problémy. Je neskutečné, s čím vším se dá setkat při řešení těchto problémů. Některé duše jsou nevědomé a jsou rychle odvedeny. Některé však tvrdohlavě odolávají a práce je tak trochu delší. Pokud mi píšete ohledně svých potíží a kontroly, zda u sebe nějakou duši nemáte…nejde pouze o odvádění dušiček. Podívám se na Vás komplexně a snažím se o širší pomoc. Za všechno nemohou jen přivtělené duše.

Důležité je si uvědomit, že tato práce – odvádění duší je součástí Hlubinné abreaktivní psychoterapie. Znamená to jediné…každá duše, která zde zůstane, tak k tomu má svůj důvod. Už dříve jsem psala, že je zde drží hodně pozůstalí, avšak jim nemohou nijak pomoci. Často o nich ani neví. Potom jsou zde duše, které zažili ve svém životě trauma, nebo mají pocity, jako je zlost, pomsta ap. Všechny tyto duše se auditují stejně, jako se auditují živí lidé, kteří mají své hmotné tělo. Čím bolestnější trauma, nebo pocity zlosti trvají delší dobu, než u duše, která odejít chce, ale neví, jak se do Světla bezpečně dostat.

V poslední době je těchto duší hodně. Také se hodně objevují další duše, které ty nevědomé chytají a dělají si z nich sloužící. Když se dané duše ptám, z jakého důvodu se k člověku přivtělila, tak odpovědí často bývá – někdo mě poslal. V tomto okamžiku nastává další práce - zkontaktovat toho, kdo tu duši poslal. Někdy je to i žijící člověk, který má ze své minulosti (někdy i současnosti) zkušenosti s černou magií. Pokud je to žijící člověk, je potřebné se v tento moment věnovat jemu, aby si uvědomil, že se jedná o černou magii. Jde o to, aby si uvědomil, že dnes „něco“  chce, ale příště za to také musí něco dát. Často se stává, že si tato osoba na sebe poutá duše – služebníky, které znepříjemňují život těm, na které je dotyčný posílá. Když je tím posílajícím duše, která nemá tělo, tak má většinou dalších duší celkem pěknou “sbírku“. Může jít o stovky, ale není vyjímkou, že jich má i tisíce. Je těžké si to představit, pokud se s tím nesetkáte. A nutno je odvést je všechny. Nepracuje se s každou duší jednotlivě, ale i tak je tato práce někdy náročná. Zvlášť pokud s nimi pracujete na dálku.

Proto je důležité, aby byla tato „služba“ vykonána důsledně a bezpečně. Také i proto se některé duše bojí, aby je nějaká ta, co chytá ostatní nechytila také. Hodně lidí se ptá, zda jim tento „laskavý exorcismus“ nemůže ublížit. Nemůže!!! Pokud je proveden správně, jsou vždy všechny duše odvedeny. Horší je to jen tam, kde si někdo myslí, že to dovede a sám na to potom doplatí. Lidé, co to dělají bez patřičných vědomostí mohou být ohroženy. Často pak končí v psychiatrických ústavech. A přitom chtěli jen pomáhat…Proto je důležité o této problematice lecos vědět, nejlépe od někoho, kdo má zkušenosti a úspěšnost. Nejde jen o samotné odvádění duší, ale jde také o to pomoci jim. Doslýchám se o lidech, kteří duše odvádí a vůbec je nezajímá, jestli ta duše chce, nebo ne. Sice ji odvede, ale i s jejím traumatem, se kterým se jednoho dne znova narodí. Když se podíváme, koli je okolo lidí, co se něčeho panicky bojí…vody, výšek, zranění ap. Pokud však duši auditujeme stejným způsobem, jako člověka žijícího, tak se u něj tento strach neobjeví. Jaké odvádění je potom lepší?

Jak jsem již psala, vše nejde svádět jen na přivtělení duše. Každý z nás má mnoho zkušeností, zážitků – ať pěkných, nebo těch méně příjemných. Za tolik životů, co máme za sebou se to nedá ani spočítat. Proto je důležitá práce na sobě samém. Když máme alespoň většinu svých potíží vyřešených, jsme celkově silnější, máme vyšší imunitu a tedy i naše vitalita se zvyšuje. Na člověka silného a bez problémů se duše málo kdy napojí.

Často se mě lidé ptají, jak je možné, že těch duší je tak mnoho. Vždyť je tato Země neunese, neuživí…kdyby se znova narodily..atd. Měli bychom si uvědomit, že naše Země je pouze součástí Vesmíru, který je obrovský. Při auditování lze nalézt i život mimo tuto planetu. Hodně z nás má tyto zkušenosti, řekla bych, že většina. Jen nehledáme tyto inkarnace – v jiné formě, na jiných planetách, pokud neřešíme problém. Jenže ten, kdo je hodně auditovaný a nemá nic na řešení, tak se může do své hluboké minulosti cíleně podívat. Proto je těch duší tak mnoho…bohužel si na této Zemi děláme závazky, dluhy, závidíme, ubližujeme si… abychom se sem opět vrátili a svoje chyby napravili.

Máme obrovskou výhodu, my kteří žijeme ve „vyspělých zemích“. Dostali jsme privilegium se vzdělávat, netrpět hladem, spát v posteli a vlastním bytě…domě…a pořád naříkáme, jak se máme špatně. Stačí se podívat na Afriku, Jiřní Ameriku a Asii, abychom si uvědomili, že jiní toto štěstí nemají. Tyto výhody by jsme si měli uvědomit a využít je, nejen pro sebe samotné. (editlp)

9.3.2011

Dnes se ozývám po delší době, neboť….práce je mnoho! Hodně mi píšete, posíláte fotografie a já jen odvádím ty zatoulané dušičky. Vzhledem k tomu, že přes den pracuji, tak odvádím dušičky po večerech a nocích. Jak je vidět, je jich mezi námi opravdu hodně a cením si toho, že se odhodláte k tomu pomoci jim. Nechci však, aby z toho byla nějaká fóbie…že všude a u každého jsou duše. Mnozí pošlete fotografie a já zjistím, že u Vás nikdo není! Vždy je ale lépe se nechat překontrolovat, takže to není planá práce.

Dnes bych ráda probrala názory, které někteří lidé mají na přivtělené duše. Nedávno u mě byli lidé a paní u sebe měla „pár“ dušiček…nechtěla je však odvést, že jí někdo řekl, že jí pomáhají. Nepracuji, pokud to někdo vyloženě nechce, ale snažím se těmto lidem vysvětlit, že škodí nejen duším, které u sebe (tak rádi) mají, ale škodí i sobě. Už jsem psala, že duše nám mohou předávat své nemoci z poslední inkarnace….atd. Je v tom všem jen neznalost a poslouchání názorů různých „duchovních“ lidí, kteří podle mě mají s dušemi pramalou zkušenost. Je mě také jasné, že ne hned všemu musí člověk uvěřit. Snažím se však vysvětlit a přesvědčit člověka, který u sebe duši má, aby se přesvědčil rozhovorem sám, jestli daná duše u něj vůbec zůstat chce. Takže lépe je jen vysvětlit a člověk by se měl přesvědčit sám. Někdo prostě nechce ani toto, což je velká škoda, jak pro při vtělenou duši, tak i pro toho žijícího člověka.

V poslední době se mě několik lidí ptalo, jak je to s mimozemskými entitami. Občas se totiž setkávám s tím, že dotyčný klient má pocit, že u něj někdo je a při práci se zjistí, že to není „naše“ lidská duše. Tyto invaze poslední roky nabývají i v našich končinách. Často o nich slýcháme, že se tímto fenoménem setkávají lidé v zahraničí. Praxe však ukazuje, že k tomu dochází i u nás a to v celkem hojné míře. Tyto mimozemské entity mají jinou strukturu a často je nelze vidět běžným zrakem. Může se zdát, že působí na člověka podobně, jako duše, ale jejich cíl je jiný. Jde jim hlavně o informace z našeho života, jak to u nás chodí a také nás často zkoumají. Ne všechny tyto entity – je jich více druhů…nemají jen zkoumavé tendence. Některé z těchto entit se snaží ovládat naši mysl do té míry, že si tak chystají půdu pro nějkou budoucí invazi. Často to však dělají jen proto, že si svou domovinu zničili a hledají nové místo ke svému bytí. Je celkem možné, že s dnešním trendem rabování naší planety skončíme po několika staletích, nebo tisíciletích stejně. Avšak i s těmito entitami se dá nakonec dobře komunikovat a přimět je rozumově k tomu, že to, co dělají není správné. Poté odcházejí a hledají si „vhodnější“ místo ke svému pobytu, než na planetě, která je již obydlená.

Doufám, že jsem nezavedla téma do kategorie scifi…ale i k těmto zkušenostem s cizími entitami skutečně dochází.

Zpět však k duším již zemřelých lidí. Znova zde připomínám, že každá duše má po opuštění svého těla nárok na odpočinek, klid a mír…Proto své blízké zemřelé nedržte u sebe, ať už s jakýchkoliv důvodů. Pokud jste je měli skutečně rádi (a máte), dopřejte jim klidu, který mají mít. I tak přijde čas, kdy se znova setkáte. Smrtí nic nekončí…je to jen přechod z jedné existence do další. Při práci s Hlubinnou abreaktivní psychoterapií se běžně setkávám s tím, že se duše blízké setkávají znova a znova.

Vrátím se ještě k Vašim dotazům a práci s přivtělenými dušemi. Vše má svá pravidla a já je zde teď připomenu. Nebudu pracovat na lidech, kteří mi pošlou rovnou fotografii s tím, že….“Koukněte na mě, něco mě pár týdnů otravuje“. Nebo: „Posílám foto, zkontrolujte, jestli na mě něco není“. Byla bych ráda, aby si tito lidé uvědomili, že tuto službu dělám (zatím) zdarma a věnuji ji celkem velkou část svého volného času. Je to práce, která vyžaduje určité soustředění a také čas. Komunikaci s duší usnadňuje to, pokud mi člověk napíše, co cítí, jak tu duši vnímá. Podle toho také kladu své otázky a navazuji komunikaci. Poslední dobou se mi celkem často stalo, že mi duše řekla, že si ji dotyčný člověk sám přivolal. Stává se tak v případech, kdy někdo vyvolává duše a poté neví, co s nimi. Chápu, že nevědomost je bezedná, ale může se stát. Proto…když mě napíšete, že jste „něco“ zkoušeli a teď cítíte, že s Vámi někdo je, hlavu Vám neutrhnu. Je to však informace celkem dost důležitá pro práci s přivtělenou duší. Pokud také chcete nějakou pomoc, tak si o ni napište, ale nejsem ta, která pro nudu neví co s časem a potřebuji proto všechny Vaše vjemy a informace…jak dlouho máte pocit, že u Vás někdo je…co Vám způsobuje, nebo k čemu Vás nabádá…popřípadě, jaké máte zdravotní problémy. To jsou všechno cenné informace, které této práci napomohou a zkrátí čas odvádění. Také jsem ráda, když mi někdo před svým dotazem napíše aspoň „Dobrý den“. Také mě však potěší, když mi poté napíšete e-mail, jak se cítíte po odvedení duše, nebo duší.

Těším se na další práci, která jak doufám podle odpovědí, pomáhá. (editlp)